The Guardian: Islámský stát je pouze dobře zvolený název

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Londýn | Jazyk je prostředek na výrobu lží, říká jeden z hrdinů románu Pod sítí britské spisovatelky Iris Murdochové. Myslí tím, že slova, jež používáme, nás vedou k určitému pohledu na svět okolo nás. Podobně...

i George Orwell říkal, že jestliže něco nemá jméno, nemůžeme o tom vlastně ani uvažovat. Avšak zároveň je také možné dát jméno něčemu, co ve skutečnosti neexistuje. V úvaze o radikální skupině, která si říká Islámský stát (IS) a proti níž vytáhlo do boje několik zemí, to píše britský list The Guardian.
    Lingvisté vědí, že jazyk spíše vede než určuje a že se může stát podkladem neodbytného návyku. Své o tom vědí politici, autoři reklam a také teroristé. Cesta k termínu Islámský stát je klasickou studií síly správně zvoleného názvu.
    Tato skupina sunnitských bojovníků se nejprve říkala Džamáa at-Tavhíd, čemuž mohlo rozumět pouze místní obyvatelstvo. V překladu je to skupina pro monoteismus a boj. Mnohobožství v regionu na rozdíl od doby vzniku islámu po staletí neexistuje, takže jde o odkaz k ranému období islámu a touze po čisté víře v pohanské době. Skupina s názvem nebyla spokojená a brzy sáhla k geografickému vymezení Bilád ar-Ráfidín, tedy mezi řekami, což je odkaz na někdejší Mezopotámii. I to nebylo o moc jasnější, takže přišlo určení "v Iráku a Levantě", z čehož vznikla anglická zkratka ISIL.
    I Levanta je ale archaický termín, který anglicky hovořícím moc neříká. Takže zůstal jenom Islámský stát. Termín, který naznačuje cíl - ustavit chalífát, který byl i na západě v 19. století chápán jako ekvivalent národního státu. Tento název už je srozumitelný, protože tušíme, že zahrnuje ambice zřídit stát s vlastními hranicemi, zákonem a institucemi.
    Avšak při pohledu na mapu a území dobyté IS spatříme cokoli, jenom ne stát v tomto smyslu. Území táhnoucí se podél řek, pár roztroušených měst a bojovníky rozptýlené na pouštním území.
    Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius měl proto pravdu, když odmítl tento název používat. "Je to teroristická skupina, žádný stát. Termín Islámský stát smazává hranici mezi islámem, muslimy a islamisty," řekl a navrhl arabskou zkratku pro ISIL, tedy DAIŠ. Pro nearabsky hovořící ale srozumitelná není.
    Názvy kultů, bojových a revolučních skupin mají sloužit hlavně jako propaganda. Libanonský šíitský Hizballáh znamená Alláhova strana, Hizb at-Tahrír je strana osvobození, salafistická teroristická organizace Muhádžirún, tedy emigranti, propaguje homofobii a antiseministmus a srovnává se s těmi, kteří doprovodili Mohameda při útěku z Mekky v roce 622. Právě tento rok se považuje za rok vzniku islámu.
    Peruánská Světlá stezka je přesvědčená, že jediná na světě nabízí směr k čistému komunismu. Japonská apokalyptická sekta Óm šinrikjó si dělá nárok na učení svrchované pravdy.
    Někdy však i pečlivě zvolený název selže. Hasan Sabbáh, který vedl odboj v Persii v 11. století, založil sektu s názvem Dava al-Džadída, neboli nové učení. Patřili k ní ti, kteří byli připraveni obětovat se v zájmu zničení oponentů. Avšak nepřátelé si tyto fadajíny překřtili na hašašíny, neboli kuřáky hašiše. Hovořili o nich jako o zdrogovaných snílcích a tento název jim pak zůstal. Podobně nešťastný je termín pro menševiky v Rusku coby protiklad bolševiků. Pokusme si představit, jak se asi shánějí příznivci pod vlajku, jež do popředí klade slabost.
    Největším nebezpečím jazyka je, že umožňuje sestavit v téměř stejném slovosledu věty označují konkrétní i abstraktní činnost. Stejně jako "Chci vyměnit pneumatiku" můžeme prohlásit "Chci navždy změnit politiku". I ta druhá věta dává smysl, avšak nemá téměř žádný obsah. Nikdo nemůže "porazit" teror ani proti němu vést válku. Ti, kdo tato slova používají, ve skutečnosti dělají něco zcela jiného. A naším úkolem je prohlédnout tuto jazykovou mlhu a najít správný smysl, píše The Guardian.

Zdroj: www.ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality