De Groote: českým politikům bylo jasné, komu prodávají akcie MUS

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Brusel | Českým politikům, kteří prodávali v roce 1999 menšinový podíl akcií Mostecké uhelné společnosti (MUS) bylo jasné, že jej kupují čeští investoři, přestože o akcie usilovala společnost Appian nominálně...

reprezentující investory z USA. ČTK to řekl Belgičan Jacques de Groote, který Appian v ČR tehdy reprezentoval. Podle něj americký finančník Stephen Norris prodal svou respektovanou značku Appian skupině českých manažerů MUS, protože se dostal do finančních potíží. Ti mu prý zaplatili nejméně milion dolarů (tehdy asi 32 milionů korun).
    Švýcarský soud loni v říjnu odsoudil bývalé manažery MUS Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause a Oldřicha Klimeckého k nepodmíněným trestům vězení za podvody a praní špinavých peněz. De Groote dostal za podvod podmíněný peněžitý trest.
    Podle rozsudku se vláda při prodeji akcií MUS stala obětí podvodu. Ministři odhlasovali v červenci 1999 prodej státního podílu 46 procent akcií MUS proto, že se domnívali, že prodávají akcie americkým investorům ve skupině Appian a že tento investor předtím získal většinu v MUS legálně, uvedl rozsudek. Důvěryhodnosti celé operaci podle nich dodával právě bývalý vysoký představitel Mezinárodního měnového fondu de Groote. Nicméně Appian jen kryl skupinu českých investorů, nevlastnil ani jednu akcii a většinu akcií skupina Investenergy vlastněná obžalovanými získala ilegálně, tvrdí soud.
    Podle sedmaosmdesátiletého de Grootea ale česká vláda podvedena nebyla. Ministři prý také znali skutečné majitele. "Věděli to velmi dobře ... rozhodně se to vědělo," řekl De Groote.
    "Chtěli prodat co nejrychleji, protože cena byla dobrá. Každý byl s cenou spokojen," řekl. Vláda tehdy prodala 46 procent MUS za 650 milionů korun, což podle kritiků bylo hluboko pod skutečnou cenou.
    De Groote tvrdí, že tehdejší ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr při výslechu české policii loni v dubnu řekl, že se vědělo, že manažeři MUS již koupili většinový balík akcií a "že informace, že management MUS se snaží stát výlučným vlastníkem této společnosti, nebyla žádným tajemstvím". Grégr podle de Grootea také řekl, že neviděl žádný problém v tom, že by management získal kompletní balík akcií. Grégra se ČTK nepodařilo kontaktovat.
    Po prodeji se de Groote prý často setkával s představiteli vlády a nikdo mu nedal najevo, že by měl výhrady k prodeji státního podílu v MUS. „Měli dost příležitostí říci, že jsou nespokojení, určitě by to řekli. Setkal jsem se s nimi několikrát za velmi přátelských okolností, o samotě, mluvilo se jen o budoucnosti," řekl s tím, že se po prodeji setkal mezi jinými s tehdejším ministrem financí Pavlem Mertlíkem a s Grégrem.
     Stejně tak prý mluvil s tehdejším premiérem Milošem Zemanem. V dubnu 2002 se prý s ním sešel v Chicagu ještě s Koláčkem a Divišem. "Byl se vším mimořádně spokojený. Nemluvili o podmínkách prodeje, ale o budoucnosti. Koláček vysvětlil projekty pro důl," řekl de Groote. Koláček však prý vystupoval jako ředitel, ne spolumajitel MUS. "Byla to velmi přátelská konverzace," dodal o schůzce na okraj Zemanovy oficiální cesty po USA.
    De Groote se ohradil, že by Appian byl od počátku jen skořápkou, protože firma existovala již několik let před transakcemi kolem MUS. Připustil ale, že řada firem s tímto jménem, které později založili skrytí majitelé MUS, jen prázdnými skořápkami byla.
    Appian spoluvytvořil Norris, jeden ze dvou zakladatelů známé skupiny Carlyle. Provedl některé známé finanční transakce té doby, třeba rekapitalizaci City Bank a EuroDisney, byl dolarový miliardář a byl obklopen lidmi mimořádné reputace, řekl de Groote. Jako poradce měl třeba bývalého amerického ministra zahraničí Lawrence Eagleburgera a poradcem skupiny byl občas i exprezident George Bush starší, řekl de Groote.
    Norris byl mimořádně nadaný a současně mimořádně a nadměrně riskoval. Byl jednou z prvních obětí krachu dot.com, dodal.
    O MUS se prý zajímal v době, kdy na tom byl finančně relativně dobře. První jednání byla v lednu 1998, ale když pak v květnu diskuse začala opravdu a já byl jmenován, abych vyjednával s delegací MUS, tak v té době bylo pro Norrise už problém získat kapitál v potřebném rozsahu, uvedl Belgičan.
    Tehdy naši čeští partneři navrhli sepsat takzvanou příkazní smlouvu, která by prezentovala Appian jako vlastníka a kupce, ale bez toho, že by přispěl penězi, jen usnadnil řadu situací, uvedl. Je to typická smlouva tohoto druhu, kdy firma jedná jménem jiné firmy, aniž by odhalila identitu skutečného vlastníka, řekl de Groote.
    Za podpis příkazní smlouvy dostal Norris podle něj milion dolarů. Po několika měsících prodal MUS i značku Appian a její kontakty, řekl de Groote. Neví však prý za kolik. Norris na tom byl opravdu špatně, musel prodat všechny své reality i Appian, dodal.
    De Groote pak v ČR jako nominální šéf Appianu veřejně tvrdil, že akcie MUS chtějí koupit američtí investoři z Appianu, přestože věděl, že akcie skupují čeští manažeři společnosti. Prokurátorka Graziella de Falco Haldemannová ho při soudním líčení v Bellinzoně označila za profesionálního lháře.
    "Nebyla to lež ..., byla to příkazní smlouva, kdy firma jedná jménem jiné firmy a neuvádí identitu vlastníků. Na příkazní smlouvě byla jména Čechů Marka Čmejly a Petra Krause," dodal. Nevěděl prý tehdy, kdo všechno se na celé transakci podílí. "To věděli jen mezi sebou. Koláček nebyl na smlouvě, byl ředitel," řekl de Groote.
    Když majitelé MUS koupili značku Appian, tak založili řadu společností se jménem Appian v názvu. Podle de Grootea některé prý byly skořápky, některé ne. Já sám jsem plně nechápal, co která společnost dělá, řekl de Groote, který tehdy v ČR tvrdil, že zastupuje americké investory v MUS. "Mí čeští kolegové používali značku ke spoustě věcí ... Některé byly velmi reálné, jiné aktivity byly nominální, uvedl.

Švýcarské vyšetřování MUS spustil spor, který se firmy netýkal

Vyšetřování kauzy Mostecké uhelné společnosti (MUS) ve Švýcarsku, které vedlo k odsouzení bývalých majitelů firmy, bylo důsledkem sporu mezi Belgičanem Jacquesem de Grootem a švýcarským obchodníkem Alainem Aboudaramem o relativně malou částku peněz. ČTK to řekl de Groote, podle něhož Aboudaram jeho i další české účastníky kauzy kvůli machinacím kolem MUS vydíral.
    Švýcarské úřady začaly šetřit celou kauzu v roce 2005 a posléze byla znovuotevřena i v ČR. Švýcarský soud loni v říjnu odsoudil bývalé manažery MUS Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause a Oldřicha Klimeckého k nepodmíněným trestům vězení za podvody a praní špinavých peněz. De Groote dostal za podvod podmíněný peněžitý trest.
    O úloze finančníka Aboudarama a jeho sporu s jeho bývalým společníkem de Grootem psal před zahájením procesu i ženevský deník Le Temps. Podle de Grootea první žalobu Aboudaram podal v USA v roce 2001. "Tvrdil, že mu dlužím peníze, které jsem od něj nikdy nedostal," řekl sedmaosmdesátiletý Belgičan, podle něhož Aboudaram proti němu vedl "osobní vendetu mimořádných rozměrů". Podle Le Temps šlo o půl milionu dolarů.
    "Stálo ho to, jak řekl, 2,5 milionu dolarů za výlohy. Chtěl se mi pomstít a bylo mu jedno, kolik utratí," dodal de Groote s tím, že Aboudaram prý u amerických soudů sedmkrát prohrál.
    Když neuspěl ani u švýcarského soudu, tak "nás vydíral kvůli příkazní smlouvě" o MUS, řekl de Groote. Podle této smlouvy z roku 1998 de Groote jako představitel společnosti Appian v ČR zastupoval na veřejnosti fiktivní americké investory, kteří údajně usilovali o akcie MUS, včetně státních. Skutečnými majiteli akcií byli manažeři MUS odsouzení později v Bellinzoně.
    Aboudaram získal kopii smlouvy, sešel se s Divišem a řekl, že zveřejní příkazní smlouvu, pokud mu nezaplatí, tvrdí de Groote. Podle něj začal Aboudaram na šesti milionech dolarů, pak požadoval čtyři miliony dolarů.
    Samozřejmě jsme nezaplatili a oni o celé věci zveřejnili v ČR články, které Aboudaram sám zaplatil, řekl de Groote. "Víme, že přes (Ivana) Moroze platil články v různých novinách v celém spektru, konzervativních, byznys i levicových," řekl bez dalších podrobností. Ale kromě těchto článků nebyla žádná reakce, nikdo si toho nevšímal, dodal.
    O Ivanu Morozovi mluvil v Bellinzoně také Koláček jako o bývalém agentovi československé StB, který po něm spolu s Aboudaramem chtěl, aby zaplatil Grooteovy dluhy. Vyjádření Moroze se ČTK nepodařilo získat.
    Aboudaram se pak v roce 2004 obrátil na švýcarskou prokuraturu, která v červnu 2005 začala celou kauzu vyšetřovat. "Při udání předložil... kontrakty kolem akvizice MUS. Jeho právník přinesl dokumenty se jmény všech společností ... Stal se z toho hlavní bod obžaloby proti mým českým kolegům," řekl.
    Je paradoxní, že se celý případ kolem MUS vyvinul z tohoto udání, dodal.
    Připustil, že krýt skutečné vlastníky MUS byl "diskutabilní přístup". Ale bylo nezbytné zachránit MUS a jsem rád, že jsem to udělal, řekl.
    Nevadí mu ani, že manažeři koupili firmu za její vlastní peníze. "Při pohledu zpět myslím, že udělali v zásadě správnou věc... Souhlasím, že to je těžké vysvětlit. Ale v zásadě - nemluvím o právních aspektech - je to velmi dobré řešení, znají velmi dobře situaci... Je to 'management takover', dělá se to v zásadě všude, je to modelová situace, kterou Světová banka navrhuje," dodal.
    De Groote a ostatní odsouzení nyní čekají na vyřízení odvolání u nejvyššího švýcarského soudu. "Můj právník se účastní schůzek s právníky ostatních... Snažíme se užívat společnou řeč, ale moje obhajoba byla zcela samostatná," řekl v souvislosti s tím, že na rozdíl od ostatních odpovídal v Bellinzoně na všechny dotazy soudu.
    Neměl jsem co skrývat a chtěl dát jasně najevo, že jsem nebyl informován o záležitostech, které jsou jádrem případu, řekl. Připustil, že některým dalším obžalovaným se tato "upřímnost nejprve nelíbila". Stále má dluh 400.000 eur (asi korun), které si od nich půjčil po začátku vyšetřování přes firmu Investenergy. "Musel jsem splácet hypotéky. Očekávám, že je splatím během čtyř až pěti měsíců," řekl.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Krimi