Na vlnu klasických českých pohádek navazují Svěrákovi Tři bratři

Aktuality

zdroj: oko24.cz

Praha | Snímkem Tři bratři chtěl režisér a producent Jan Svěrák vrátit klasické české pohádce sebevědomí. To podle něj v posledních letech ztratila tlakem hollywoodských velkoprodukcí. Filmovou pohádku s...

písničkami uvede od čtvrtka v široké distribuci. Po příběhu Kuky se vrací z roku 2010 jsou Tři bratři jeho druhým celovečerním počinem určeným dětskému publiku.
    Zahraniční adaptace pohádek podle Svěráka nabízejí mutace tradičních příběhů, což odvádí pozornost od podstaty. "Klasické příběhy by se měly předávat v původní podobě. Nechci, aby se moje děti dívaly na pokroucené pohádkové motivy a učily, jak přežít na Divokém západě. Musí přežít tady a vyjít se svými spoluobčany. A to je zakódováno v českých pohádkách či v příbězích bratří Grimmů, což je odsud zhruba dvě stovky kilometrů," řekl ČTK režisér, který prý na Karkulku bojující plamenometem proti upírům není zvědav.
    Tři bratři (Vojtěch Dyk, Tomáš Klus a Zdeněk Piškula) se v něm vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty. Na cestách je čekají nástrahy, nečekané příhody a snad také láska. Jejich dobrodružství doplnil scenárista Zdeněk Svěrák humorem i písničkami, na nichž spolupracoval s Jaroslavem Uhlířem. Další role ztvárnili například Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Ivana Chýlková, Bolek Polívka a Zdeněk Svěrák jako vypravěč, posunující děj.
    Projekt natočený v koprodukci s Dánskem vznikal složitě. Na počátku byl nápad hraného filmu s animacemi, od něhož vedla cesta k filmu s digitálními efekty a 3D triky až k dnešní verzi hraného snímku s živými zvířaty a obří loutkou v nadživotní velikosti. Předlohou bylo představení v Národním divadle, kdy Zdeněk Svěrák původně zpívané pohádky Šípková Růženka, O dvanácti měsíčkách a Červená karkulka spojil do jednoho příběhu a svázal je čtvrtou, nezpívanou.
    Výhoda předlohy se ukázala v soundtracku. Uhlířovy hudby se ujal slovenský skladatel a držitel Českých lvů za snímky Ve stínu a Kuky se vrací Michal Novinski a překomponoval ji. Speciální přístup k hudební složce potvrdil dánský choreograf Niclas Bendixen, který vytvořil s Janou Hanušovou taneční čísla. "Když začne hrát hudba, neplatí fyzikální pravidla. Právě hudební čísla připomínají, že nejsme v přirozeném světě," vysvětlil.
    V barrandovských dílnách vznikla kolekce 28 kostýmů, bot a doplňků podle návrhů Simony Rybákové za více než milion korun. Natáčení odstartovala v lednu 2013 předtáčka zimních scén v pražském skanzenu Řepora a v Adršpašských skalách. V létě se točilo na zámcích Hluboká nad Vltavou a Žleby, v benediktinském klášteře Kladruby, u močálového jezera u Borkovic, na stolové hoře Děčínského Sněžníku a v jihočeském mlýně v Hoslovicích. Na jaře 2014 vstoupil film do postprodukce studia UPP, kde vzniklo 200 triků. Rozpočet činil 42 milionů korun. Snímek podpořil fond kinematografie formou dotace a filmových pobídek.
    Jan Svěrák hledal sponzory těžce. "Oslovili jsme padesát českých firem, zda by nechtěly mít ve filmu své logo, ale byli jsme kvůli krizi odmítnuti. Právě v tom okamžiku pomohli Dánové, kteří s námi spolupracovali už na Vratných lahvích," řekl režisér ČTK.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Film

» Zajímavosti