Erdogan podle tisku nevyhrál zcela čistě, diktatura ale nehrozí

Aktuality

zdroj: businessinsider.com

Ankara | Dlouholetý turecký premiér Recep Tayyip Erdogan nevyhrál nedělní prezidentské volby zrovna čistým způsobem, výsledek je ale třeba respektovat. V komentáři to napsal německý list Die Welt. Stejný...

názor zastává i rakouský deník Die Presse, podle kterého Turky totalitní způsob vlády nečeká. S odstupem na výsledek hlasování hledí početná turecká menšina v Německu, která ale očekává, že se Erdogan bude muset změnit, jinak riskuje tvrdé a rozsáhlé spory.
    "Turecku nehrozí žádná diktatura. Ale když bude Erdogan, který rád vystupuje jako vyvolený, pokračovat v kurzu minulých let a jako prezident "nového Turecka" bude nadále pěstovat své autoritářské chování, pak je na cestě k tomu stát se zcela obyčejným blízkovýchodním vladařem," napsal rakouský list Die Presse.
    "Erdogan volby vyhrál. Neférovým způsobem a díky hlasům méně vzdělaných a méně úspěšných občanů. Volební výsledek je ale třeba respektovat," napsal list Die Welt.
    Německý deník uvedl, že i když Erdoganova proislámská Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) vyhrála volby devětkrát za sebou a i když se Erdogan stal prvním tureckým prezidentem, kterého zvolil přímo lid, změnilo se toho při podrobnějším pohledu jen málo. Jasné vítězství totiž neznamená, že dosavadního premiéra volilo více lidí než obvykle, protože celková čísla jsou srovnatelná s březnovými místními volbami. "Doma zůstalo jen více voličů. Těch ze sekulární opozice," dodal list.
    Nižší volební účasti, než jaká se očekávala, si povšimla i britská BBC. Její zpravodajský portál v této souvislosti poznamenal, že některé lidi od návštěvy volebních místností odradila vlna veder a také období dovolených. Svůj hlas nakonec odevzdalo asi 73 procent oprávněných voličů.
    Die Welt také poznamenal, že volební podmínky nebyly nijak zvlášť demokratické, neboť média kontrolovaná vládou nepustila opozici ke slovu. Erdogan prý také ve velkém využíval v kampani státní zdroje. "Naproti tomu se ale neprokázaly obavy z hlasovacích podvodů," upozornil deník.
    Početná turecká menšina v Německu se k Erdoganovu vítězství staví velmi rezervovaně, napsala agentura DPA. Podle představitele komunity německých Turků Saftera Çinara bude muset dlouholetý premiér na svém prezidentském postu umírnit své postoje, jinak ho čekají rozsáhlé spory a střety.
    Çinar nicméně neočekává, že by se Erdoganova politika, která společnost vždy rozdělovala, nějak výrazně změnila. "Někdy ale lidé rostou spolu s úřady," dodal.

Erdogan pozvedl úroveň Turecka, vyčítají mu autoritářství

Chronologický profil současného tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana, který byl dnes zvolen novým prezidentem Turecka:
    26. února 1954 - Narodil se v Istanbulu; dětství strávil v severotureckém Rize, kde jeho otec pracoval u pobřežní stráže.
    1970 - Stal se předsedou mládežnické odnože Strany národního pořádku (MNP) pozdějšího prvního islamistického premiéra Neçmettina Erbakana, jehož Erdogan považuje za svého učitele.
    1973 - Absolvoval náboženskou střední školu v Istanbulu.
    4. července 1978 - Oženil se s Emine Gülbaranovou (narozena 21. února 1955), s níž má dva syny a dvě dcery.
    1973 - Začal studovat ekonomii na Marmarské univerzitě v Istanbulu.
    1979 - Narodil se mu první syn Ahmet Burak Erdogan.
    1981 - Narodil se mu druhý syn Necmettin Bilal Erdogan.
    1981 - Dokončil studia ekonomie na Marmarské univerzitě v Istanbulu.
    1983 - Stal se členem Strany prosperity (RP), která byla v lednu 1998 rozpuštěna kvůli nepřátelskému postoji vůči laickému režimu.
    1983 - Narodila se mu dcera Esra Erdoganová.
    1985 - Narodila se mu druhá dcera Sümeyye Erdoganová.
    Březen 1994 - Byl zvolen starostou Istanbulu; v této funkci vyřešil několik chronických problémů města, mj. nedostatek vody, znečištění města odpadky a smogem a dopravní chaos.
    Prosinec 1997 - Na shromáždění ve městě Siirt na jihovýchodě země citoval starou tureckou báseň ("Mešity jsou naše kasárna a minarety naše bajonety..."), za což byl později odsouzen.
    1998 - Po lednovém zákazu Strany prosperity (RP) vstoupil do Strany ctnosti (FP); v červnu 2001 byla zakázána.
    Duben 1998 - Recitování turecké básně ve městě Siirt v prosinci 1997 soud klasifikoval jako podněcování k rasové a náboženské nenávisti a Erdogana odsoudil k 10 měsícům vězení.
    Listopad 1998 - Kvůli soudnímu verdiktu (trestu za podněcování k rasové a náboženské nenávisti) se vzdal úřadu istanbulského starosty.
    Březen-červenec 1999 - Ve vězení si odpykal trest za podněcování k rasové a náboženské nenávisti.
    Srpen 2001 - Založil proislámskou Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), jejímž je dodnes předsedou.
    Listopad 2002 - V předčasných parlamentních volbách zvítězila jeho AKP, jež získala téměř dvě třetin křesel v zákonodárném sboru Turecka; Erdogan ale do něj hned neusedl kvůli záznamu v trestním rejstříku; premiérem se stal Abdullah Gül.
    Prosinec 2002 - Parlament i přes veto prezidenta schválil změnu ústavy, jež Erdoganovi umožnila účast v doplňovacích volbách v provincii Siirt, kde byl jejich výsledek pro nesrovnalosti zrušen.
    Březen 2003 - Erdogan vyhrál doplňovací volby v provincii Siirt a stal se poslancem; a pár dní nato i premiérem.
    Říjen 2005 - Turecko zahájilo s EU jednání o vstupu; nicméně unie do podmínek zakotvila formulaci, podle níž vlastně Ankara do unie nikdy přijata být nemusí.
    Květen 2007 - Parlament přehlasoval veto prezidenta a schválil tak ústavní dodatek umožňující přímou volbu prezidenta.
    Červenec 2007 - V parlamentních volbách vyhrála Erdoganova AKP, jež jako první vládnoucí strana za více než 50 let získala více hlasů (46,6 procenta) než v předchozích volbách (34,3 procenta); hlasovalo pro ni o pět a půl milionu voličů více.
    Červen 2011 - V parlamentních volbách opět zvítězila AKP a ještě s větším ziskem hlasů (49,83 procenta).
    10. srpna 2014 - Již v prvním kole prvních přímých voleb tureckého prezidenta byl hlavou země zvolen Erdogan.