Světoznámý Mucha: od plakátů a šperků k monumentální epopeji

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Praha | Popularitu mu vynesly krásky obklopené květy, které propagovaly divadelní představení, ale i pivo, mýdlo či cigaretové papírky. Nejvýše ceněn je však malíř a grafik Alfons Mucha, od jehož úmrtí uplyne v...

pondělí 75 let, za monumentální Slovanskou epopej. Jeden z významných představitelů evropské secese, pro niž se v Paříži vžil název "Le style Mucha", je i autorem první československé poštovní známky či vitráže v katedrále svatého Víta.
    Šťastnou múzou, která jihomoravského rodáka proslavila doslova přes noc, byla francouzská herečka Sarah Bernhardtová, pro niž Mucha na sklonku roku 1894 vytvořil plakát k představení Gismonda. Tiskař se zprvu zdráhal přijmout jeho nekonvenční nákres, populární herečka si ale Muchu prosadila. Téměř dvoumetrový plakát měl takový úspěch, že Pařížané ho v noci žiletkami vyřezávali z reklamních ploch. Jeho autorovi nastartoval úspěšnou uměleckou kariéru.
    Muchův osobitý styl, jemuž dominovala žena uprostřed stylizovaných kontur či rostlinných motivů a z něhož čišela radostná vize života, si získal přízeň. Od roku 1895 po jednu dekádu udával tón pařížské secesi. Vedle plakátů, divadelních výprav a kostýmů navrhoval Mucha i šperky, nádobí, obálky knih a časopisů, viněty či třeba jídelní lístky. Z jeho pařížského období pochází i řady dekorativních panelů - Čtyři roční doby, Denní doby či Květiny.
    V roce 1897 měl Mucha v městě nad Seinou první samostatnou výstavu, rok nato debutoval i v Praze. Extravagantní kousky šperků vytvořil pro pařížského klenotníka Georgese Fouqueta, jemuž navrhl i interiér obchodu. V té době malíř získal také zakázku na výzdobu pavilonu Bosny na Světové výstavě v Paříži v roce 1900, za niž byl pak oceněn řádem císaře Franze Josefa. Ve stejném období dostal Mucha i řád Čestné legie.
    Slávy se dočkal na přelomu století také za mořem. Když v roce 1904 poprvé navštívil Ameriku, list The New York Daily News ho označil za "největšího dekoratéra na světě" a vydal zvláštní přílohu s jeho reprodukcemi. V USA uspořádali Muchovi také řadu výstav, na nichž slavil úspěch ještě v roce 1921, kdy v Evropě byl již dávno ve stínu nových progresivních umělců. Malíř dlouhodobě žil s myšlenkou na oslavný vlastenecký cyklus a snažil se vydělat peníze.
    Portrétoval a učil na akademiích, na vytvoření životního díla to však nestačilo. Pomohl až americký mecenáš Charles Crane, který se pro Slovanskou epopej nadchl. V roce 1910 se Mucha vrátil do Čech kvůli epopeji, ale také aby se podílel na výzdobě poslední velké secesní budovy v Evropě - Obecního domu v Praze. Tehdy byl již čtyři roky ženatý s Marií Chytilovou, s nímž měl roční dceru Jaroslavu; v roce 1915 pak přišel na svět syn Jiří - spisovatel a novinář.
    Slovanskou epopej tvoří 20 obrazů inspirovaných mytologií a dějinami českého národa. Mucha ji vytvořil na zámku Zbiroh v letech 1910 až 1928. Některá díla, mezi nimiž jsou například Slované v pravlasti nebo Zrušení nevolnictví na Rusi, měří až kolem osmi metrů. Domovem cyklu byl dlouho chátrající zámek v Moravském Krumlově. Po letitých tahanicích o nové umístění epopeje ji návštěvníci mohou od května 2012 vidět ve Veletržním paláci v Praze.
    Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích. Po neúspěšném pokusu dostat se na akademii v Praze odjel v 19 letech do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací. V roce 1885 začal studovat na mnichovské Akademii umění, odkud po dvou letech odešel do Paříže, aby pokračoval ve vzdělávání na Akademii Julian. V Paříži Mucha zprvu ilustroval učebnice a romány, než přišla na Vánoce 1894 osudová zakázka od Bernhardtové.
    Pro svou celoživotní oslavu českého vlastenectví a slovanské pospolitosti, ale i jako přední postava svobodného zednářství byl Mucha po okupaci Čech a Moravy v roce 1939 fašistickým tiskem označen za přítele Židů a mezi prvními zatčen. Po řadě výslechů nemocný malíř 14. července 1939 v Praze zemřel; pohřben je na Vyšehradě. Jeho dílo poté postupně upadalo do zapomnění, nelíbilo se nacistům ani komunistům. Oživení přišlo v 60. letech a pak po roce 1989.
    Dnes se muchovské motivy na nejrůznějších předmětech těší zájmu kupujících. V oblibě jsou kalendáře, pohlednice, hrnečky, trička a další suvenýry s Muchovými obrazy. Kopie obrazů a plakátů zdobí i mnohé české domácnosti. O přitažlivosti Muchy svědčí i loňská výstava jeho plakátů ze sbírky tenisty Ivana Lendla, která do Obecního domu za pět měsíců přilákala přes 185.000 návštěvníků.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Kultura

» Zajímavosti