Jak žijí obyčejní obyvatelé Pchjongjangu

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Pchjongjang | Severokorejští přeběhlíci často přinášejí svědectví o mučení a represi v jejich zemi. Ale jaký je každodenní život těch, kdo v Severní Koreji zůstávají? Na tuto otázku se pokusil odpovědět britský list The...

Guardian.
    Den začíná časně - kolem šesté ráno - v Pchjongjangu, který severokorejská vláda označuje za "hlavní město revoluce". K snídani je obvykle kukuřičná kaše, možná vařené vejce a neslazený jogurt. Pro děti rozmíchané mléko v prášku.
    Pak je čas jít do práce. KLDR má velkou populaci pracujících a zaměstnaných je i mnoho žen, často jako dělnice nebo vojačky. Líčení je u žen v Pchjongjangu čím dál tím běžnější, i když ženy s ním obvykle čekají až po dokončení vysoké školy. Dostupná jsou pleťová mléka čínské provenience, pudry, řasenky či rtěnky. Makeup je povolen i v kancelářích; mnoho žen trápí skvrny na kůži kvůli špatné stravě, a proto používají víc líčidel. Běžné jsou dlouhé vlasy, ale rozpuštěné vyvolávají nesouhlasné pohledy.
    Účesy mužů rozhodně nelze označit jako radikální. V 80. letech, když se poprvé na politickém výsluní objevil Kim Čong-il, se stal populární jeho krátký účes známý jako "rychlý vojenský sestřih". Ovšem oblíbený je i natupírovanější účes, jemuž dával přednost zakladatel KLDR Kim Ir-sen a v pozdějších letech i Kim Čong-il. Typický účes nynějšího mladého vůdce Severní Koreje Kim Čong-una - krátký sestřih vzadu a po stranách a vyčesaná vlna nahoru - se zatím, zdá se, příliš neujal.
    O módě jako takové se v KLDR nedá příliš mluvit, protože většinu oblečení navrhuje Oděvní výzkumné středisko odboru oděvního průmyslu. Přesto se v poslední době poměry poněkud uvolnily a povolené jsou i jasné barvy, které podle nových pravidel splňují kritéria "socialistického životního stylu".
    Pchjongjang povoluje i přístup k některým zahraničním stylům. Například japonské hodinky prozrazují člověka ve vlivném postavení; zahraniční hodinky z jiné země pak značí velmi vysoko postavenou osobu.
    Čím dál tím častěji se objevující výrobky značky Addidas, Disney a dalších (obvykle padělaných), naznačují, že stoupá přístup obyvatel ke zboží pašovanému z Číny. Průběžně jsou v módě džínsy, byť jejich nošení je riskantní - občas se dočkají zákazu jako projev "dekadence", stejně jako dlouhé vlasy u mužů. Ty mohou vést k zadržení policií a následně k nucenému ostříhání.
    Jedním z každodenních rituálů Severokorejců je ujistit se, že mají ke klopě připnutou placku s Kim Ir-senem. Tyto placky jsou v oběhu od konce 60. let, kdy je místní umělecké studio začalo vyrábět - nejprve pro stranické kádry. Obchoduje se s nimi i na černém trhu, kde mohou přijít na několik set severokorejských wonů. Ve městě, kde lidé jen zřídka nosí hotovost, šperky nebo kreditní karty, jsou placky s Kim Ir-senem jedním z nejčastějších terčů kapesních zlodějů.
    Většinu ulic města tvoří bloky vysokých panelových domů. Ti, kdo bydlí ve vyšších patrech, vyrážejí do práce dříve - kvůli chronickým výpadkům proudu fungují výtahy jen příležitostně, pokud jezdí vůbec. Mnoho budov má 20 až 40 pater a kolují příběhy o starých lidech, kteří nemohou nikdy opouštět byt. Rodiny vynakládají značné úsilí, aby své starší příbuzné přestěhovaly do nižších poschodí, ale to je složité a často zahrnuje úplatky.
    Levné potěšení obyvatelům poskytuje kouření. Když je nedostatek cigaret, jak se zhusta stává, lidé si balí vlastní. To se dá vnímat i jako symbol odporu, protože za nejlepší papír na balení cigaret je pokládán Rodong sinmun, ústřední deník Korejské strany práce.

Zdroj: guardian.co.uk

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zajímavosti