Zakázané seskoky padákem z městských budov pokračují

Aktuality

zdroj: sk.wikipedia.org

Paříž | Obyvatelka domu v jihozápadní Paříži krátce před půlnocí vidí před svým oknem ve 21. patře padat nějakého muže. Nejedná se však o sebevraždu či nějaké jiné neštěstí, ale o extrémní sport, napsala...

agentura AFP. "Celkem byli tři. Po dopadu na zem rychle složili své padáky, skočili do auta a odjeli," popsala zážitek Pařížanka.
    Base jumping je obdoba skoku s padákem, ovšem s tím rozdílem, že se skáče z objektů na zemi, jako jsou například mrakodrapy, vysílače, konstrukce mostů nebo skály. Jedná se tedy o aktivitu nesoucí mnohem větší rizika než "obyčejné" skákání z letadla.
    Ve Francii se tato disciplína objevila v 80. letech 20. století. Přišla ze Spojených států. V té době se skákalo hlavně z budov a mostů, které se považovaly za bezpečnější než hory.
    S rozvojem materiálů a technik ale více lidí skáče z útesů než z budov ve městě. Base jumping se od té doby stal plnohodnotnou disciplínou. Zůstává ale s desítkou mrtvých ročně jedním z nejnebezpečnějších sportů.
    Seskoky ve městě jsou zakázané, ale svědectví této zkoprnělé Pařížanky dokazuje, že v malé míře stále přetrvávají.
    "Ve městě jsme s to skočit ze všeho, co je vyšší než 60 metrů. Nesmí tam být vítr a místo dopadu musí být volné, bez sloupů pouličního osvětlení a tak podobně. Snažíme se dostat na střechu či vylézt po fasádě, aniž bychom něco poškodili," vysvětluje Rodolphe, který má za sebou 1200 seskoků ve městech a přírodě. To znamená, že ve vzduchu prý strávil kolem 15 hodin.
    Seskoky z nejvyšších objektů Paříže, Eiffelovy věže, věže Montparnasse nebo mrakodrapů podnikatelské čtvrti La Défense, zvěčňují videa na Youtube. Seskoky se zpravidla uskutečňují v noci a následuje po nich útěk kvůli možnému zatčení.
    Tyto nelegální skoky jsou ale trnem v oku i mnohým milovníkům disciplíny, kterou chtějí zbavit nálepky nezodpovědné aktivity, jejíž přívrženci jsou blázínci. V roce 2005 se zabil jednatřicetiletý Nor, který skočil s padákem z Eiffelovy věže.
    "První seskoky jsem dělala z mostu vysokého 105 metrů. Začínat z mostu je ideální. Také jsem nelegálně skočila z budovy, ale upřímně řečeno, nesnáším stres, který je s tím spojený. Dávám jasně přednost klidnému letu z krásných útesů v horách, a to bez strachu ze směšných policejních represálií za to, že si děláme radost," vysvětluje švýcarská atletka Géraldine Fasnachtová.
    "Nechceme, aby náš sport měl takovou pověst. Lidé skákající ve městě to dělají hlavně proto, že tam bydlí. Mohu vás ale ujistit, že 90 procent skokanů má raději útesy," ujišťuje předseda francouzské asociace Base Jump Roch Malnuit.
    "Vše se zdálo vypočítané. Byli zjevně velmi profesionální. Může to ale vést k následování lidi, kteří nejsou zdaleka tak dobří," strachuje se obyvatelka pařížské výškové obytné budovy, ze které se vrhli tři skokani.
    Base jumping skutečně vyžaduje dlouhou přípravu a vhodné vybavení.
    "Je třeba uskutečnit 250 až 300 seskoků z letadla, než člověk může začít. To může trvat roky a znamená nemalé výdaje. Skok z letadla stojí kolem 35 eur (960 korun) a padák v průměru 2500 eur (68.500 korun). Jsou ale lidé, kteří chtějí skočit jednou, jen aby to mohli dát na Youtube," říká odborník Jean-Philippe Gady.
    "Nyní si chce koupit vybavení mnoho lidí, kteří o tom nic neví. Jenže když dělají hlouposti, poškozuje to všechny vyznavače této disciplíny," lituje Malnuit.