Nemyslím si, že dovolí Su Ťij stát se prezidentkou, říká disident

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Praha | Tereza Šupová) - Od propuštění barmské opoziční vůdkyně Aun Schan Su Ťij z domácího vězení uplynuly více než tři roky a Barma se od té doby začala měnit. Těm nejpodstatnějším změnám se ale...

barmská vláda, složená většinou z příslušníků bývalé vojenské junty, stále brání. Patří mezi ně například novela ústavy, bez které Su Ťij příští rok nemůže kandidovat na hlavu státu. Nemyslím si, že vláda dovolí potřebné články změnit, aby se o tu funkci mohla ucházet, prohlásil v rozhovoru s ČTK barmský disident a novinář Ťjo Zwa Mou, který v uplynulých dnech navštívil Českou republiku.
    V životě barmského aktivisty, který šéfuje anglické verzi opozičního časopisu Irrawaddy, ale došlo v uplynulých letech k jedné zásadní změně. Redakce exilového časopisu Irrawaddy sídlila až do roku 2012 pouze v thajském Chiang Mai. Poté, co barmská vláda zrušila cenzuru médií, otevřel si kancelář i v Barmě. A loni svůj časopis následoval i Ťjo Zwa Mou a po dlouhých třinácti letech se vrátil do své rodné země.
    "Časopis můžeme vydávat, ale neznamená to, že existuje úplná svoboda médií. Politická situace v zemi stále není úplně stabilní," říká Barmánec. "Přístup k informacím je velmi ztížený, a protože píšeme množství kritických článků o vládě a jejích reformách, používají různé způsoby, jak nám práci zkomplikovat. Zastrašují nás i jiná média, která jsou nezávislá," dodává. Jako příklad uvádí nedávné rozhodnutí úřadů, které změnily vydávání víz pro zahraniční novináře. Předtím prý dostávali tito reportéři víza na tři měsíce, nyní je to jen na dva týdny.
    Nový režim sice zahájil určité politické reformy, pojistil si ale, aby opozice v zemi stále neměla téměř žádnou reálnou moc. V doplňovacích volbách do barmského parlamentu v dubnu 2012 získala opoziční strana Národní liga pro demokracii (NLD) 43 ze 44 křesel, o kterých se rozhodovalo. Stala se tak nejsilnější opoziční stranou v zákonodárném sněmu a Su Ťij byla zvolena poslankyní.
    "Armáda ale neustále kontroluje moc a mohou si dělat téměř, co chtějí. Například Aun Schan Su Ťij stále brání v tom, aby se ucházela o prezidentské křeslo," říká Ťjo Zwa Mou. Konkrétně jde o článek 59 D a F ústavy z roku 2008, který neumožňuje kandidovat těm, jejichž děti či manželé jsou cizinci. Zesnulý manžel Su Ťij i její synové jsou přitom Britové. "Všichni vědí, že tento článek je nedemokratický, je ale velmi nepravděpodobné, že se to do roku 2015, kdy se mají volby konat, změní," dodává barmský disident.
    Příští rok se budou v Barmě konat i parlamentní volby, ve kterých by Národní liga pro demokracii rovněž mohla uspět. Ani to ale nebude stačit k tomu, aby opoziční poslanci schválili změnu ústavy. "Jestliže budou volby svobodné, její strana získá většinu křesel. Asi ne jako v roce 1990, kdy měli okolo 82 procent, ale na 75 procent, což je stále hodně, mohou dosáhnout," myslí si Barmánec.
    Jenže další sporné články ústavy říkají, že v parlamentu musí usednout bez jakéhokoli zvolení 25 procent armádních představitelů a pro změnu základního zákona země je potřeba přes 75 procent hlasů. "Takže i když zvítězí, vlastně ty volby kvůli této ústavě stejně nevyhraje. Moc bude mít stále vláda," říká barmský novinář.
    Země poslední dobou řeší i množství náboženských a etnických problémů, zejména spory mezi většinovými buddhisty a menšinovými muslimy. "V některých odlehlých oblastech na západě země, zejména v Kačjinském a Karenském státě, stále dochází k porušování lidských práv. Více než 100.000 lidí žije v uprchlických táborech v Thajsku a stále se nemohou vrátit domů, což naznačuje, že situace se ještě nezlepšila," popisuje Ťjo Zwa Mou. Vláda prý zprvu naznačila, že pracuje na vyjednání příměří, žádný dialog mezi znepřátelenými stranami se ale prakticky nekoná.
    V Barmě bylo v posledních měsících v několika vlnách propuštěno velké množství politických vězňů. I z tohoto důvodu Západ zrušit některé sankce vyhlášené proti barmskému režimu. "Za mřížemi ale stále několik desítek vězňů zůstává. Nyní se pracuje hlavně na tom, aby se přesně zjistilo, kdo je politický vězeň, protože někteří z nich byli odsouzeni za zcela jiné zločiny, které nesouvisejí s jejich politickou aktivitou," říká barmský disident, který sám ve vězení strávil osm let. Do opozičních aktivit se začal zapojovat už v roce 1988, když studoval střední školu a bylo mu 16 let. Odsoudili ho v roce 1991 a za mřížemi byl až do roku 1999. O rok později Barmu opustil, protože mu hrozilo další zadržení.
    Jaké to bylo vrátit se po třinácti letech zpátky domů? "Měl jsem smíšené pocity a byl jsem nervózní. Předtím mi hrozilo zadržení hned na letišti, to se sice změnilo, ale neznamená to, že se cítím bezpečně," popisuje barmský disident. "Zariskoval jsem. Říkal jsem si, že úřady zrovna začaly s reformami, zrušily cenzuru, takže mě v té době nemohly zatknout. Kdyby totiž zadržely mě, nebo někoho jiného z novinářů, zničilo by to jejich pověst," dodává Ťjo Zwa Mou.
    Pokud jde o reformy v zemi, příliš optimistický není. "Jsem spíše skeptický. Za poslední dva roky mám někdy pocit, že se vracíme zpátky, namísto toho, abychom šli kupředu," říká Barmánec. "Nečekal jsem, že se všechno změní za den. Víme, že to chce čas, ale teď nás některé věci zklamaly," uzavírá.

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Politika