Dagmar Kludská: Co nás čeká v letošním roce

Aktuality

zdroj: archiv Dagmar Kludské

Praha | Srdcová dáma Dagmar Kludská si s kartami rozumí už od svých šestnácti let. Zatímco v mládí hodně cestovala s cirkusem, v současnosti si nejvíce cení domova.

Jak jste strávila poslední den v roce?
Poslední den v roce vždy trávím s mými čtyřmi dětmi, jejich partnery, staršími vnoučaty a s mými třemi sestrami. Všichni totiž žijeme v jednom velkém činžovním domě v Praze 4, který před 90 lety nechal postavit můj děda Kludský. Byl to od něj úžasný, téměř vizionářský počin. O té doby, již čtvrtá generace v domě nejen bydlí, ale také o dům společně pečuje.

Dala jste si nějaké novoroční předsevzetí?
V mládí jsem si ho s oblibou dávala, ale ne vždy se mi ho podařilo dodržet. Dnes si přeji jen zdraví, aby mi to myslelo, mluvilo a chodilo. Vždyť letos oslavím 70. narozeniny. To samé přeji rodině, přátelům a klientům.
Vyrůstala jste tam, kam ostatní děti směly jen nahlédnout? Jaké to bylo být dítětem cirkusu?
Mé dětství bylo jedno velké cestování, týden co týden jsem měnila školu, seznamovala se s novými dětmi a s městem, kde náš cirkus právě hostoval. Děti mě vítaly i zatracovaly, byla jsem přece jen holčička od cirkusu. Pamatuji se, že většina učitelů chválila můj krasopis. Cirkus jsem milovala a vůně manéže mi učarovala, stejně jako klauni, artisti, kouzelníci. Hlavně koně, oslíček Dino, opička Kivi a divoká zvířata, které cirkus choval ve zvěřinci. Nenáviděla jsem jen olyslou hyenu Ritu, kdykoliv mě spatřila, divoce se hnala proti mřížím v kleci, až si často krvavě ublížila.

Dlouhou dobu jste ale také sama vystupovala. Jak na to vzpomínáte?
Moje maminka byla velmi přísná, nedovolila mi cvičit na hrazdě v kopuli cirku, a právě o tom jsem vždycky snila. Měla jsem ale těžké bronchiální astma, často jsem se dusila a dokonce jsem upadala do kómatu, takže to ani nešlo. Později jsem v manéži vystupovala s třiceti cvičenými holoubky. Byla to kouzelná podívaná a mí holoubci stále žijí v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Měla jsem také tu čest v roce 1961 účinkovat s Vlastou Burianem, celý měsíc v brněnském varieté Rozmarýn. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek.

Je nějaké místo v naší republice, ke kterému máte zvláštní vztah?
Karlovy Vary, Litoměřice, Břeclav, Přerov, Bruntál, Ostrava, Olomouc, tady nás publikum obzvláště vítalo. V Karlových Varech jsem potkala svou velkou životní lásku, prvního manžela. Bylo mi tehdy 19 let a střídavě jsem zpívala s kapelou Leoše Dvorského v kavárně Olympii a hotelu Pupp. Tahle moje umělecká cesta trvala dva roky, poté jsem se provdala a přivedla jsem na svět první dítě, dceru Robertu.

Nechybí vám harcování z místa na místo?
V mládí mi cestování z místa na místo velmi chybělo. Nemohla jsem pochopit, že za oknem našeho domu, vidím stále stejný obraz, šedý dům, malou hospůdku a jeden strom. Za desítky let jsem si ale zvykla a dneska si zase neumím představit, že bych se harcovala po světě. Mám ráda svůj domov a věci kolem sebe uspořádané.

Od devadesátých let se věnujete výkladu karet. Cítila jste odjakživa, že máte zvláštní schopnosti?
Lidé od cirkusu jsou citliví, vnímaví a velmi houževnatí, všemu chtějí přijít na kloub. První obrázkové karty jsem dostala od světoznámého kouzelníka Bory v mých pěti letech. To byl asi můj první krok k tajemnu. Později jsem se v šestnácti letech potkala v Římě s řeckou tanečnicí Penelopé, která vykládala karty. Po dlouhém přemlouvání mě zasvětila do tajů výkladů z karet a od té doby s nimi neustále pracuji. Za totality jsem je ale vykládala jen blízkým přátelům. Po revoluci jsem se stala první kartářkou v Čechách s Živnostenským listem. Abych lépe porozuměla lidské duši, pilně jsem studovala psychologii, astrologii a psychoanalytika Sigmunda Freuda.

Vybavíte si prvního cizího člověka, kterému jste vykládala karty?
Byla to paní Srbová, starší, korpulentní a velmi milá paní z Jižního Města. Pociťovala jsem přitom pořádnou nervozitu, bála jsem se, abych výklad nepokazila. Ta dobrá duše mi věřila a podpořila mě, za což jsem jí dodnes vděčná. Dala mi sílu, ze které vlastně čerpám dodnes.

Jak vidíte rok 2014?
Rok 2014 se podle čínské astrologie ROK dřevěného KONĚ a začíná 1. února. Znamení Koně představuje v západní astrologii BLÍŽENCE, znamení bystré, činorodé, pokrokové a poněkud schizofrenní. Má nepokojnou duši, snadno ho upoutají a nadchnou změny a nové nápady. Miluje přírodu, cestování, je stále plný energie, dychtí po nových zkušenostech a zážitcích, ale trpělivost zrovna není jeho silná stránka. Rok Koně je daleko optimističtější a vstřícnější než byly předešlé dva roky - vodního Draka a vodního Hada.

Co by tedy měl udělat člověk, kdyby chtěl v tomto roce dosáhnout splnění svých představ?
Měl by si zachovat rozumný náhled na svět, usměrnit své emoce, nálady, kroky a postoje. Jak praví staré moudré přísloví: Dvakrát měř a jednou řež.

Je tento rok vhodný k uzavírání sňatku či nových lásek?
Pokud partnerský vztah stojí na pevných základech, nemělo by ho nic ohrozit. V módě však budou více vztahy „na psí knížku“, i když svatby se rovněž nevylučují. Láska rozhodně pokvete v každém věku, protože znamení Koně je párové, velmi společenské a vášnivé. Pokud nezadaní jedinci nebudou sedět doma za pecí, vyrazí do společnosti či do přírody, lásku naleznou. Pro někoho to může být vztah celoživotní, pro jiné vztah na pár týdnů či měsíců. Každá láska ale může obohatit naší duši milými pocity, ovšem také nás může zklamat.

Jak si povedou média v roce Koně? Konkrétně třeba Metropol?
Lidé s výraznou vytrvalostí a životním elánem se nikdy neohlíží na čas. Přátelství, společné podnikání a obchodní transakce vyžadují vzájemnou důvěru a spolupráci. Pokud toto dodrží, mohou se pustit do zavádění rozsáhlých změn, prosazování smělých plánů, třeba i problematických myšlenek a nápadů. Rok 2014 přináší více světla a spokojenosti, a jeho zisky by měly být vyšší než ztráty. Metropol má dobře nakročeno. Pevně věřím, že i nadále bude vycházet a dělat radost čtenářům. Jim přeji do roku 2014 hodně pohody, lásky, pozitivní mysli a hlavně pevné zdraví.

Vizitka
Narodila se 28.8.1944 v Praze. Do 18 let vystupovala v cirkusu, později ve varieté, tancovala, konferovala a zpívala. Je nejen známou kartářkou, ale i spisovatelkou, napsala 30 knih např. Srdcová dáma, Souboj znamení, Perličky z věštírny, Magie snů, Lunární horoskopy, Deník kartářky. Má čtyři děti - Robertu, Ivetu, Adrianu, Miroslava a pět vnoučat. Má ráda hudbu, zahrádku a debaty lidmi.

Zdroj: Šárka Jansová

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zajímavosti