Na počátky rozhlasového vysílání vzpomínají Lipský i Brousek

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Praha | V sobotu 18. května uplyne devadesát let od zahájení pravidelného rozhlasového vysílání v Československu. Přijímače se teprve začaly dovážet a koncesionářů s povolením k jejich vlastnictví získal...

Radiojournal do konce roku 43, takže se to událo takřka beze svědků.
    Nejprve se přesně ve 20:15 ozvalo z vypůjčeného vojenského stanu postaveného na louce u kbelské radiotelegrafní vysílačky kvílivé "ááááá", jímž první rozhlasový technik Vlach ladil stanici. Vzápětí zakokrhal kohout suplující znělku a improvizovaným studiem se rozezněly nezřetelné akordy piána, vlhnoucího pod celtou v prostoru s prkennou podlahou.
    Přesto ještě existují pamětníci těchto pionýrských začátků. Například herec Lubomír Lipský, který nedávno oslavil devadesátiny, vzpomíná, jak měli v rodinné cukrárně a kavárně rozhlasový přijímač jako první v Pelhřimově. "To vzbudilo ohromný ohlas především u študáků; v době vysílání jsme měli stále narváno. Platí to především o prvních sportovních reportážích Josefa Laufera. Jednou dokonce, když naši dostali gól, jeden student vzteky rádio rozbil," řekl Lipský ČTK. V pozdějších letech s rozhlasem jako herec spolupracoval - nikdy však nešlo o takové příležitosti, jaké mu dávaly divadlo a film.
    "Moje první vzpomínka na rozhlas je z doby, kdy jsem ještě ani nechodil do školy. Bydleli jsme v domě na břehu Sázavy v Krhanicích, který patřil jakýmsi Hodkovům, kam mě jednou maminka vzala na návštěvu. Přišel jsem do zimní zahrady, odkud na mě z jednoho rohu promluvila velká dřevěná skříň. A já utekl," řekl ČTK 88letý Otakar Brousek. Až potom mu vysvětlili, že jde o rozhlas. Podruhé, to už bydleli ve vesnici, chodil ke starostovi do statku pro mléko. "Zjistil jsem, že má jednoduchý přijímač, takzvanou krystalku. Tak jsem třeba poprvé slyšel Smetanovu polku Českým děvám," dodal Brousek. Pochopitelně ho tehdy nenapadlo, že mu právě rozhlas dá tak báječné herecké uplatnění.
    "V roce 1946, když jsem byl prvním rokem u divadla jako profesionální herec, dělal jsem hlasové zkoušky do rozhlasu na Vinohradské třídě. Bylo to ve studiu číslo 6 před šéfrežisérem Josefem Bezdíčkem, Přemyslem Pražským, Ludvíkem Pompem a dalšími legendami rozhlasové historie. Uspěl jsem a vzápětí natočil první relaci. Pak jich byly tisíce - četl jsem zprávy, předčítal povídky, recitoval. Od té doby je rozhlas půlka mého života," dodal Brousek.
    "Pokud se rozhlas cítí tak jako já, gratuluji mu. Sem tam něco samozřejmě pobolívá, v těch letech něco musí přijít. Ale na rozdíl ode mě rozhlas nemá artrózu a nepajdá. Vím, že hodně lidí, kteří jsou otrávení ze seriálů v televizi, poslouchá rozhlas," řekla ČTK herečka Luba Skořepová, která devadesátiny oslaví v září.
    "Vyrůstala jsem v Náchodě a hodně pracovala na poli. Kdepak rádio - to moje chudá babička neměla," uvedla Skořepová, která v rozhlase později často spolupracovala s režisérem Jiřím Horčičkou a hodně točila pohádky.

zdroj: www.ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zajímavosti