Virtuos Pavel Šporcl je "houslemi doslova posedlý"

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Praha | Houslista Pavel Šporcl patří k nejvýraznějším postavám současné české hudby, a to nejen té klasické. Životní partner herečky Báry Kodetové sice už na koncertech nenosí pirátský šátek tak často jako dřív, přesto...

ale nevzdává snahu oslovit mladé publikum a přitáhnout je ke klasice, třeba prostřednictvím vlastního facebookového profilu. "Jsem houslemi doslova posedlý," říká českobudějovický rodák, který 25. dubna oslaví čtyřicetiny.
    Nepřehlédnutelný je Pavel Šporcl i díky modrým houslím, které pro něj před lety vytvořil jeden z nejlepších českých houslařů Jan Babtista Špidlen. Objednal si je prý proto, aby dlouhá léta neměnný nástroj trochu přiblížil "našemu věku". Šporclova síla ale není jen ve vnějším vystupování, které někdy zastáncům tradičnějšího přístupu ke klasické hudbě nesedí. Studoval na prestižní americké škole, na kontě má řadu koncertů po celém světě i kontrakt s velkou nahrávací firmou.
    "Já jsem nikdy v životě neměl nic zadarmo. Všechno jsem si musel pořádně odpracovat," prohlásil v jednom rozhovoru Šporcl, který v osmnácti letech přerušil studia na Hudební fakultě AMU a díky stipendiu zamířil na pět let za oceán. "Byl jsem tam úplně sám, pobíral jsem jen školní stipendium a na živobytí jsem si musel vydělávat," vzpomínal na pětiletou americkou epizodu, kdy mezi jeho učitele patřil i slavný Itzhak Perlman. "Pro mě byla obrovská čest se od něho učit," dodal Šporcl.
    V New Yorku dával škole vše - bydlel v levném podnájmu, nedobrovolně se kvůli drahému masu načas stal vegetariánem a dokonce si přivydělával hraním v metru. "Když jsem si tam poprvé stoupl, bylo to příšerné. Nejhorší bylo ty housle vyndat... Za hodinu jsem si ale vydělal asi šedesát dolarů, což bylo víc než průměrná hodinová mzda," popsal Šporcl dobu, která pro něj prý byla tou největší školou života. Z Ameriky se nakonec vrátil, aby dokončil studia u profesora Václava Snítila na AMU.
    "Studium venku doporučuji všem... Ale všichni by se měli vracet, abychom to tady pak společně mohli lepšit," prohlásil Šporcl o zahraniční zkušenosti, díky níž se naučil angličtině a samostatnosti, ale také "prolezl všechny možné koncerty a muzea a viděl ty nejlepší lidi z branže". Rok po návratu do ČR, v květnu 1997, získal cenu v houslovém oboru mezinárodní hudební soutěže Pražského jara. A už o rok dříve tehdy třiadvacetiletého Šporcla ocenila i Společnost Bohuslava Martinů.
    Od počátky své kariéry přitom Pavel Šporcl boural zažité stereotypy o tom, jak má vystupovat houslový virtuos. "Chtěl jsem dokázat, že hudebník nemusí nutně být jenom starší vážný pán ve fraku, že to může být mladý usměvavý kluk. Proto jsem začal nosit šátek, aby mě mladí lidé začali brát jako jednoho z nich," popsal důvody své image, díky které zaujal i širokou veřejnost, jež klasickou hudbu moc nevnímá. Pirátské vzezření sice Šporcl už tak často nemá, pro mladé ale hraje dál.
    "Mladých chodí hodně, chodí i lidi, kteří by normálně na klasiku nepřišli," konstatoval houslista, uznávaný ve Spojených státech i Japonsku, spokojeně v nedávném rozhovoru. Při svých vystoupeních se Pavel Šporcl snaží publikum zaujmout nejen hrou. "Koncerty si uvádím, mluvím o skladbách a autorech, k lepšímu dávám různé historky, hudební vtipy," popsal přístup, kterým zahání nudu. Prý by jej nebavilo jen "přijít, tvářit se smrtelně vážně, odehrál tři sonáty a uklonit se".
    Hudba je pro Šporcla vším, pochází z muzikantské rodiny a první plechové housličky dostal už ve dvou letech. Ve chvílích volna si ale otec dvou vlastních a jedné "vyženěné" dcery rád najde čas i na rodinu. "Pavel se věnuje úžasně dětem, pomáhá s výchovou, čtením pohádek, se cvičením na housle... Je pro mě malý zázrak. Působí jako roztomilý kluk, ale je neskutečně silný," řekla o Šporclovi jeho partnerka Bára Kodetová, se kterou žije už osmým rokem.

zdroj: www.ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zajímavosti