Weitfällerské slatě na Šumavě slavily výročí

Aktuality

Ikona

29. ledna 2009, 21.21 | Šumava | Pro připomenutí si významné události, která svými kořeny sahá do relativně dávné historie, se v hotelu Srní na šumavském Srní sešli příznivci rašelinišť a lidé zabývající se výzkumem těchto klenotů šumavské přírody. Důvodem bylo výročí jedné z nejstarších rezervací vyhlášených na Šumavě.

„Weitfällerské slatě ležící ve středu komplexu Modravských slatí oslavily v loňském roce 85. výročí vyhlášení rezervace“ připomenul v úvodu akce Daniel Černý ze Správy NP a CHKO Šumava. V roce 1922 podalo MŠANO (Ministerstvo školství a národní osvěty) návrh na vynětí Weitfällerské slatě z hospodářského plánu a 28.1.1923 kníže Jan ze Schwarzenberku toto schválil. Jako rezervace však bylo území vyhlášeno až v roce 1933. V roce 1970 pak byly Modravské slatě vyhlášeny státní přírodní rezervací (SPR) a v roce 1989 byla SPR rozšířena na cca 3 650 ha. Dnes je oblast I. zóna Národního parku Šumava.
S ochranou šumavských rašelinišť dříve a dnes účastníky seznámila Dr. Ivana Bufková ze Správy NP a CHKO Šumava. Rokytecké slatě jsou jedinečným celkem, svojí rozlohou největším ve vrcholové části Šumavy s řadou vzácných biotopů. Plošně je celek srovnatelný s komplexem okolo Jezerní slatě, který však byl v minulosti člověkem značně narušen.
I ve slatích je řada stop působení člověka. Hlavním zásahem bylo odvodnění (v minulosti bylo na Šumavě 70 % rašelinišť odvodněno), budování přístupových cest, kdy byly provedeny vápencové navážky, které způsobily změny chemismu, probíhalo zde lesnické hospodaření v širokém okolí rašelinišť, porosty na rašeliništích byly koseny na stelivo pro hospodářská zvířata. Management obnovy rašelinišť spočívá hlavně v jednorázových opatřeních – zastavení degradace a celková náprava narušeného vodního režimu. V současnosti je V NP Šumava celkem revitalizováno přes 500 ha slatí.
Rašeliník jako hlavní druh rašelinišť má spoustu forem, tvarů a barev. „Dnešní výzkum zatím popsal 45 druhů mechorostů z toho 16 rašeliníků ve vrchovištní části Weitfällerských slatí. Odhadovaný počet z celých Rokyteckých slatí je však kolem 100 druhů“, zdůraznila ve své přednášce Eva Mikulášková ze Správy NP a CHKO Šumava. Z hlediska revitalizace je významný rašeliník bodlavý, který je plovoucí a zarůstá revitalizované odvodňovací kanály.
Mikroklima rašelinišť je odlišné. Rašeliniště se rychle podchlazují. „Teplotní rekord nese Jezerní slať se svými -43 0C. Denní amplituda na rašeliništích byla naměřena až 28,7 0C“ zdůraznila Dr. Andrea Kučerová z Botanického ústavu AV ČR Třeboň.
Libor Dvořák ze Správy NP a CHKO Šumava nakonec seznámil účastníky se zajímavými nálezy hmyzu v Rokyteckých slatích. Například nejvýznamnějším druhem z denních motýlů s největší populací v ČR je perleťovec severní. Glaciálním reliktem zde vyskytujícím se je i šídlo horské či znakoplavka horská.
Pohoří Šumavy se svými rozsáhlými lesními komplexy z nichž vystupují oka šumavských rašelinišť jsou klenotem, který jsme povinni zachovat pro budoucí generace.

Tématické zařazení:

» Aktuality