Dobrý časy Václava Neckáře

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Václav Neckář považuje Vánoce za nejkrásnější svátky v roce a drží se tradic. Letos v prosinci absolvoval koncerty po celé republice pod příznačným názvem Půlnoční turné. Nedávno jste dostal Platinové album...

za prodej alba „Dobrý časy“. Jaké časy považujete za ty opravu „dobré“?
Když je vše jak má být, lidé dělají dobré skutky, mají se rádi, nikdo nezlobí, ani vláda - nevláda, ani počasí, nebo zdraví. Dobré je, když se vám navíc daří udělat něco, co potěší i ostatní. A to se nám snad povedlo s „Dobrými časy“.

Vaše prosincové koncertní Půlnoční turné se jmenuje po písničce Půlnoční, která oslovila všechny generace a získala několik ocenění. Je také ústřední melodií i nedávno oceněného filmu Alois Nebel. Napadlo vás, když jste se s ní seznamoval, že bude tak úspěšná?
Úspěch se v tomto případě nedá vykalkulovat, protože nikdy nevíte, jestli se bude písnička líbit. Zda osloví a zaujme, jestli se vůbec dostane k uchu posluchače. Půlnoční měla štěstí, že si ji všichni mohli najít na internetu a k tomu se dostanou dnes všechny generace. I já…

Zpíváte v ní „Jedu domů po trati, jedu přes kopce“ ...Jak jste spolu s bratrem prožívali doma Vánoce?
Dětství jsme prožívali na severu Čech v Ústí nad Labem. Vánoce pro nás byly a jsou stále nejkrásnějším svátkem v roce. Nejraději vzpomínáme, jak jsme jako kluci nakukovali klíčovou dírkou do zamčeného obýváku, jestli nepřistihneme Ježíška při zdobení stromečku. Všude to vonělo jehličím, cukrovím a purpurou. Sešla se celá rodina a nejbližší přátelé, kamarádi a v našem případě v Ústí i sousedé. Pořádali jsme s dětmi sousedů vánoční besídky a na Silvestra i domácí estrádu, protože ještě nebyla televize. Zpívali jsme s maminkou a babičkou koledy, Honza nás doprovázel na heligonku, nebo na piano a děti a sousedé se k nám přidávali. Každý soused přinesl cukroví, chlebíčky a různé dobroty a večer se protáhl dlouho do noci.

Které Vánoce byly pro vás nejhezčí?
Všechny vánoce byly krásné, když byl sníh, a když jsme byli ve zdraví pohromadě.

Pamatujete si na nějaký dárek, který vám udělal obrovskou radost?
Hráli jsme si nejraději s loutkovým divadlem, a to až do dospělosti. Divadlo a loutky byly prázdninovou atrakcí pro děti v našem okolí. Chodili k nám domů spolužáci i spolužačky a jejich mladší sourozenci. Divadlo tak bylo dárkem, který potěšil a pobavil nejen nás, ale i kamarády.

V písničce Půlnoční také zpíváte „za okny padá sníh, budou Vánoce“. Dávali jste kdysi se synem za okno dopis Ježíškovi?
Já jsem neměl moc času na psaní dopisů, natož psát Ježíškovi. Vašík zastupuje v naší rodině Ježíška, protože od malička zdobí stromeček a rozdává dárky. Honzův syn Vítek, kterému je patnáct let, ale dává dopisy za okno stále. Jak brácha říká, zatím se mu to celkem vyplácí a Ježíšek na něj proto nezapomíná.

Jak trávíte svátky v současnosti? Dodržujete nějaké zvyky a tradice?
Krájíme jablíčka a louskáme ořechy. Tradičně je u nás na vánočním stole třeboňský kapr od našich kamarádů Libušky a Honzy Schneiderových. Na Vánoce dělají bramborový salát v našich rodinách chlapi. Já i brácha ho mícháme podle receptu naší maminky Máši. Je docela zdravý a dietní, protože do něj nepřijde žádná majonéza. Dáváme tam hodně kořenové zeleniny a jablek. Samozřejmě koukáme společně na pohádky. Jen zazní předehra k Pyšné princezně a brácha už začne slzet.

Sledujete i Šíleně smutnou princeznu, kde jste úžasně zahrál zamilovaného, vtipného a lehce rošťáckého prince?
Šíleně smutnou princeznu musíme zhlédnout povinně, protože pravidelně zkoumáme, jestli tam zase něco nevystřihnou, tak jako kdysi celou písničku Kujme pikle, pikle kujme a jiné politické narážky.

Chodíte na půlnoční?
Brácha Honza chodívával, ale to bylo někdy kolem roku 1968. Pak už trávil vánoční svátky s rodinou v teple domova jako já. Vánoce jsou pro nás dva svátky klidu, míru, radostí a hlavně vzpomínání na blízké, kteří již s námi nejsou.

Máte nějaké oblíbené místo, kam na svátky vždycky zajdete?
Na Štěpána chodíváme na hřbitov za maminkou, která ten den slavila narozeniny.

Vizitka :
Narodil se 23. října 1943 v Praze. V roce 1962 se stal elévem Divadla pracujících v Mostě. V roce 1964 byl v angažmá plzeňské Alfy. V roce 1968 až 1970 byl s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou členem pěvecké skupiny Golden Kids. O rok později založili s bratrem Janem Neckářem kapelu Bacily. Zahrál si ve filmech Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Šíleně smutná princezna, Kulhavý ďábel, Ta naše písnička česká. Před několika lety prodělal mozkovou mrtvci, ale dokázal se vrátit na jeviště.V roce 2011 byl při vyhlašování cen Anděl uveden do Síně slávy.

Text: Šárka Jansová

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zajímavosti