Uplynulo 75 let od katastrofy na Nelsonu

Aktuality

Ikona

4. ledna 2009, 18.23 | Osek | První lednová sobota v Podkrušnohoří proběhla ve znamení 75. výročí největší katastrofy v uhelných dolech na severu Čech. V podzemí dolu Nelson III. v Oseku u Duchcova došlo dne 3. ledna 1934 v 16 hodin 45 minut k výbuchu plynů, které způsobily explozi nahromaděného uhelného prachu s nedozírnými následky.

Účinky výbuchu zasáhly téměř 30 kilometrů chodeb v dobývacím prostoru o rozloze téměř 5 kilometrů čtverečních. Dodatečně bylo vypočteno, že rychlost exploze přesáhla hranici rychlosti zvuku. Důlní budovy se v mžiku proměnily v hromadu trosek, pod nimiž zahynuli dva lidé. K Nelsonu spěchaly tisíce znepokojených lidí. Pouze čtyři horníci z odpolední směny unikli z hořícího dolu větrnou jámou Nelson VII.; dva další, kteří je následovali, stáhla smrt zpět do hluboké šachty. V podzemí zůstalo 140 horníků bez jakékoliv naděje na záchranu. Než byl důl z bezpečnostních důvodů zazděn, podařilo se vyprostit pouze jedenáct mrtvých havířů.
Symbolický pohřeb prvních třinácti obětí se konal 8. ledna za účasti, odhadované na 60 až 80 tisíc lidí. Vyšetřovací komise ihned zahájila intenzivní činnost, ale jedno bylo již od počátku jisté - hlavní vinu na katastrofě měl úsporný režijní systém Mostecké uhelné společnosti, vyplývající z hospodářské krize. V jejích nelehkých podmínkách bylo katastrofou postiženo celkem 148 domácností, jejichž životní poměry byly i tak velmi neuspokojivé. Bez prostředků zůstalo 123 vdov a 5 družek, otce ztratilo 226 dětí, z toho 180 nezaopatřených. Postiženo bylo i 20 přestárlých rodičů, odkázaných na rodiny svých synů. Ostatky havířů, k nimž přibyli i tři mrtví záchranáři, byly z dolu vyprošťovány postupně několik dalších let.
Organizátorem jubilejní pietní akce bylo Město Osek společně se Spolkem severočeských havířů, hlavním sponzorem Severočeské doly. Spolek nabídl návštěvu podkrušnohorského technického muzea na dole Julius, spolu s městem připravil i výstavu Hornictví od minulosti po současnost v Městském informačním centru. Jedinečný ráz slavnosti zaručila účast hornických bratrstev z Marienbergu a Lengefeldu ze saské části Krušných hor v tradičních hornických uniformách. Hlavnímu pietnímu aktu předcházelo položení věnců na oseckém hřbitově a na místě zaniklé šachty. U centrálního pomníku katastrofy na úpatí hor se pak po celou hodinu v třeskutém mrazu bez větší soudnosti střídal jeden řečník za druhým.Po projevech se účastníci za zvuků řízné dechovky průvodem odebrali na Klášterní náměstí.

Pavel KOUKAL

Tématické zařazení:

» Aktuality