Když se duše labužníků tetelily

Aktuality

Doprovodný obrázek

10. listopadu 2008, 13.49 | Teplice | Přiznávám, že svolit k reportáži z martinských hodů, nachází-li se člověk uprostřed redukční diety, je nápad mírně řečeno masochistický. Nicméně se mi podařilo absolvovat sváteční dopoledne v Jídelně U Kantora Hotelové školy Teplice se ctí, aniž bych nakrmila víc než jen své oči, uši a nos. Ačkoli něco jsem svému jazýčku přece jen dopřála: dvě deci skvělého mladého Svatomartinského vína.

Stalo se tak dva dny před 11. listopadem, kdy bývá příjezd světce na bílém koni tradičně očekáván. Strůjce Martinských hodů 2008, předseda severočeské sekce Asociace hotelů a restaurací ČR Milan Nemrava se totiž nemohl krásného, jiskrného a svěžího vína s bohatým potenciálem dočkat. A tak pozval svých sto hostů na neděli, aby společně ochutnali nejen první kapky z letošní sklizně, ale také dodrželi všechny zvyklosti se svátkem svatého Martina spojené. Hostinu uvedli herci dramatického oddělení ZUŠ Litvínov etudami ze života světce, který je patronem vinařů a podle maďarského přísloví i vína soudcem.

Pohled do babiččiny kuchyně
A pak už kolektiv žáků teplické „hotelovky“ pod vedením zkušených kuchařů a cukrářů odstartoval gurmánské hody, jimž kralovaly pěkné propečené husičky s bílým a červeným zelím doplněné „hůskovým“ knedlíkem a lokšemi. Před polévkou v podobě maminčina vývaru ze vší drůbeže s domácími nudlemi, k níž se podávaly škvarkové placky, bylo možno zakousnout čeledínův krajíc s husími játry v domácím sádle. Sladkou tečku za vším tím gastronomickým mámením učinily martinské rohlíčky, vdolečky a koláče. „Bramborové lokše jsou placky pečené nasucho na tále,“ vysvětlil učitel odborného výcviku Ladislav Pertl. Inu, co dnes je hitem v mnohých nóbl restauracích, na tom naši dědečkové vyrostli. „Chleba namazaný husím sádlem, posypaný cibulkou a kyselá okurka k tomu, to bývalo u nás doma běžné,“ vzpomíná čilý osmdesátník Květoslav Štrobl. V dobách jeho dětství prý voněla v listopadu posvícenecká husa každou „slušnou“ domácností. A škvarkové placky, do nichž maminka vytlačila vidličkou mřížku, jakbysmet. „Budete-li péct husičku doma v pekáči, musíte ji nejprve přiklopit, teprve na závěr ji odklopíte, abyste docílila křupavou kůrku. Počítejte čtyři hodiny určitě. Zelí dusíme na slanině a přidáváme jablka a křížaly, které se tak zvaně natáhnou a chytne to lepší chuť. Na zahuštění používáme syrovou bramboru,“ prozrazuje něco ze svých „fíglů“ kuchař Petrl.

Není husa jako husa
„Když se řekne svatomartinská husa, napadají mě různé asociace a ne všechny jsou spojeny s jídlem,“ smál se teplický podnikatel a gurmet Ladislav Koštíř. „Pravda je, že se na ni moc těším,“ dodává. Chutnalo jemu i všem hostům, kteří se z Ústeckého kraje sjeli do Hotelové školy Teplice. Ta je členem Asociace hotelů a restaurací ČR a dlouhodobě se snaží o marketinkové prosazení svatomartinské husy jako tradiční české veselice a oslavy vína, letos konané pod záštitou vinařského fondu. A stejně jako naši předci si dnešní „mládenci a panny“ v předstihu v Teplicích užili svátek všech Martinů vskutku bohatýrsky. Konec konců, blíží se advent, který letos připadne na poslední listopadovou neděli. A to bychom se, pokud se budeme držet církevního kalendáře, měli všech světských radostí a tedy i dobrého jídla až do Vánoc vystříhat.

EVA STIEBEROVÁ, foto Jiří SEVERSKÝ