Povýšila jsem na královny

Rozhovory

Ikona

12. prosince 2010, 10.37 | Ať hraje Sabina Laurinová v kterémkoli filmu či pohádce, vždycky ho rozsvítí, a vždy je na co koukat, a je celkem jedno, zda jde o kladnou či zápornou roli. Letos dokončila natáčení pohádky Zdeňka Trošky Čertova nevěsta, kde měla profesní premiéru – zahrála si totiž úplně poprvé královnu. Čím je pro vás role královny Alžběty? Musím prozradit, že v této nádherné pohádce hraju jak princeznu, tak i královnu, a to skutečně poprvé.

Mám tedy vlastně takovou moji profesní premiéru, kdy jsem z princezen povýšila na královny, je to věkem. (smích).

Na té roli je zajímavé i to, že má rozpětí osmnácti let, kdy začínáme s Davidem Suchařípou, jako s králem čerstvě po svatbě a odžijeme si 18 let, než vyroste naše dcera. Jinak je to ale velmi milá změna, nová úžasná zkušenost a nádherná příležitost hrát v nádherné výpravné pohádce, kde jsou intriky, napětí, romantika, humor, a kde to všechno dobře skončí, tak jak to v pohádkách má být.

Máte nějaký veselý a příjemný zážitek z více jak měsíčního natáčení?

Tak těch je spoustu, protože pořád byla velká legrace, ale když jsme třeba točili na zámku Buchlovice a já jsem se v pauze procházela tím nádherným parkem v těch rokokových šatech, potkala mne rodinka s malou holčičkou a babička ji říkala – hele, támhle jde princezna. A já na ně volala, ne ne, už jsem povýšila, jsem královna. Ale potěšilo mne, že mne lidé stále vidí jako princeznu.

Na to, jaké bylo natáčení se štábem Zdeňka Trošky, je asi zbytečné se ptát, že?

Přesně tak. Bylo úžasné, krásné, pohodové, veselé, prostě jedna radost! Točit se Zdeňkem a celým jeho týmem, to není práce, to je zábava. A já jsem tak spojila příjemné s užitečným a skutečně jsem si to užívala. Znovu jsem si ověřila jednu věc, že tam, kde je Troška, je pohoda a dobrá nálada. Tam se nekřičelo, nebyly nervy, a co na něm oceňuji, že nechává hercům také prostor proto, aby třeba přinesli sami nápady, což není u režisérů běžné. Zdeněk vlastně vůbec nerežíruje, on to v podstatě předehraje a tím vlastně herec přesně ví, co se po něm chce. Až tak, že je mi moc líto, že to skončilo, protože jsem poznala i nové skvělé lidi a také nové přátele.

Jaký byl letošní rok?

Byl hodně pracovní, ale taky trochu odpočinkový. Třeba v létě jsme byli na dovolené v Turecku u moře, které považuji za takovou obrovskou baterku, z které pak čerpám vždy ještě půl roku, při tom náporu práce a bylo to skvělé. A pak jsme natáčeli Čertovu nevěstu. To bylo úžasné, protože tam se mi splnilo to, co jsem vždy chtěla – cestovat, poznávat nové a milé lidi a zažít dobrodružství. To všechno při natáčení bylo. Kromě toho nádherná místa - kromě Buchlovic a Ploskovic se točilo i v jižních Čechách. To je snad ten nejkrásnější kraj. Jižní Čechy skutečně miluju a dneska chápu, proč na ně Zdeněk Troška nedá dopustit. Třeba, když jsme jeli na natáčení, mířili jsme přes Tálín a já viděla rybník. Hned jsem vykřikla, tady je to, to je ten „tálínskej rybník“. Konečně se mi zhmotnila před očima slova známé lidové písničky. A vůbec ta šťavnatá krajina, lesy, louky, rybníky i památky, je to můj oblíbený kraj.

Co vás nyní čeká, jaké pracovní nabídky?

Kromě další pohádky s režisérem Matějem Mináčem Šťastný smolař, kde hraji ráznou, bodrou rychtářku, která tahá za nitky a občas spřádá intriky, pokračuji v muzikálu Baron Prášil, a jako moderátorka točím pro televizi druhou sérii pořadu Mladší o pár let. Čeká mne i zkoušení činoherní představení na příští rok. A samozřejmě rodina a běžné každodenní povinnosti. Na princezny a královny si mohu jenom hrát.

Prozraďte čtenářům, jak to děláte, že jste pořád tak dobře naladěná a usměvavá?

Je to asi tím, že mám v sobě zafixován takový ten, až tragikomický pohled na svět a na mnoho věci se asi dokážu dívat s větším nadhledem, určitým pozitivismem i v krizových situacích. Pořád se snažím najít vyrovnanost. To mám po mamince a za to jsem ji taky nesmírně vděčná. Mám ráda legraci, ráda si ji ze sebe i dělám a mám okolo sebe ráda milé a veselé lidi.

Jsou tu Vánoce, jak je strávíte a co pro vás toto období znamená?

Jsem poměrně konzervativní člověk, takže nijak neexperimentuji s různými cestami za exotikou Vánoc. Nesmírně ráda je trávím doma se svou rodinou, se svými blízkými. Mám ráda takové ty klasické české Ladovy Vánoce, i když toho sněhu zrovna v posledních letech moc v Praze na Vánoce nebývá. Tyto svátky jsou pro mne určitě obdobím, kdy citlivěji vnímám atmosféru okolo sebe, ale v posledních letech ji dost narušuje taková ta masová reklama a komerce ze všech stran. Doma si pouštíme koledy, zapalujeme svíčky, na terase máme rozsvícený strom. Jinak jsem stále zastánce klasické štědrovečerní večeře – rybí polévka, kapr, salát. Máme pravý stromeček i svíčky. A samozřejmě, že když má člověk malé děti, je to pro něj návrat zpátky do dětství, takové krásné napětí a kouzelná atmosféra, kterou s sebou Vánoce přinášejí.

Co byste popřála sobě, ale i všem lidem do dalšího roku?

I když to možná zní jako klišé, mám pocit, že je to ale nesmírně pravdivé - tedy hlavně zdraví, žádné vážné nemoci, pak samozřejmě lásku, která je lékem na všechno a štěstí na práci, která člověka naplňuje, tak i na milé a hodné lidi okolo vás, s kterými je vám dobře. A pak také spokojenost a stále veselou mysl.

Sabina Laurinová

• Sabina Laurinová se narodila 8. 4. 1972 v Praze ve znamení berana.

• Absolvovala Pražskou konzervatoř, hostovala v Národním divadle, a účinkovala v řadě pražských divadel. Ve filmu debutovala již v na počátku 90. let ve filmu Kainovo znamení. Objevila se v řadě televizních inscenací, pohádek a filmů, kupříkladu Jak se krotí krokodýli. Účinkuje v činoherní i muzikálové scéně. Věnuje se také dabingu. Šest let uváděla s Pavlem Trávníčkem pořad Do-Re-Mi. Od příštího roku bude opět uvádět pořad Mladší o pár let. Jejím životním heslem je: všechno špatné je pro něco dobré

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory