Pavel Budínský, trenér české reprezentace

Rozhovory

Ikona

12. června 2010, 07.35 | Obhajoba bronzu nevyšla. Pro basketbalisty Děčína letos skončila sezona už ve čtvrtfinále. S Pardubicemi vypadli 0:3 na zápasy. „Ale ani tak to nebyla špatná sezona. Pořád se držíme ve špičce. A nemít tolik zranění, mohli jsme zase bojovat i o medaili,“ je přesvědčený Pavel Budínský, trenér Děčína i české reprezentace.

Kam tedy zařadíte tuto sezonu? Vaši šestou v Děčíně.

Jsme pátí, což je pro nás pěkné. Špičkovým týmům šlapeme na záda a to je dobře. Držíme se v popředí. Není to absolutní špička, tu teď tvoří Nymburk, Nový Jičín a Prostějov. Takže bylo zřejmé, že my a Pardubice se budeme přetahovat o 4. až 5. místo. Všichni očekávali, jak se s tím popereme po loňském bronzu. Udělaly se změny, odešli nejzkušenější hráči Prach, Williams, Miloš, Holanda. Přivedli jsme spíš mladší kluky. Měli jsme výborný nástup, začali jsme bilancí 9 výher - 2 porážky, ve druhé čtvrtině to bylo 11 - 3. Dokud jsme byli zdravotně v pořádku, bylo to fajn. Pak přišlo každoroční období chřipek, odnesl to Jakub Houška, Alič měl problémy s lýtkovým svalem, v závěru se zranil Soukup. Přesto máme konečnou bilanci 28 výher - 16 porážek. A to s týmem, který dost omladil. To nejde hodnotit jako neúspěch.

Zpočátku sezony jste poráželi i Pardubice, ale pak přišla série porážek s rivalem.

Když jsme byli kompletní, přece jen jsme měli co nabídnout. Rozhoduje třeba to, že jsme měli více doskočených míčů. Zrovna Kuba Houška, který pak onemocněl mononukleózou, hodně doskakuje. Taky je lepší obránce, dokáže hrát kompaktně. To nám chybělo. Pavel Houška se Soukupem to sami neutáhnou, to Pardubice věděly.

A v play-off jste s nimi prohráli všechny tři zápasy.

Poměr 0:3 je pro nás krutý výsledek, vzhledem k našim reálným možnostem to ale asi odpovídalo. Byli jsme trošku horším týmem než Pardubice. Zásadní rozdíl byl mezi podkošovými hráči. Pardubice tam měly větší sílu díky dominantnímu pivotovi Arnoldovi.

Zůstanete v Děčíně?

Ano, ještě tu mám rok smlouvu. Další sezona bude zajímavá ze dvou důvodů. První fáze NBL bude bez Nymburku, taky se budou měnit pravidla. Přelajnuje se hřiště, bude delší trojka, vymezené území bude mít obdélníkový tvar. Bude tam půlkruh, kde neplatí prorážení. To je další zatraktivnění této moderní hry. Těším se na to, jak to hráči zvládnou, konkrétně střelci. Zvlášť trojkaři. Když budete mít v týmu hráče se čtyřicetiprocentní úspěšností, bude to velká vzácnost.

n Kteří děčínští hráči v letošní sezoně udělali největší pokrok?

Řeknu tři jména - určitě Pavel Houška, který znovu ukázal potenciál. Velice komplexní hráč se stabilními výkony. A ještě pořád má rezervy. Druhý je Alič, který proti loňsku výrazně zlepšil střelbu ze středně dlouhé vzdálenosti, byl mnohem užitečnější, začal hrát, co v něm je. Loni to ještě neprodal. A z nováčků za pozornost stála výkonnost Pomikálka. Přišel k nám jako hráč, který neměl takové renomé, byl trpělivý, vnímal moji filozofii. V půlce sezony se dostal do užší rotace a šanci chytil za pačesy. Je to prototyp moderního hráče, když na sobě bude pracovat, má před sebou skvělou budoucnost. Je atletický, skokansky je na tom fantasticky. Ještě zapracovat na obraně a střelbě ze střední vzdálenosti. Když pominu vysoký standard Hatchera, v závěru byli výborní i Mirek Soukup a Tonda Pištěcký. Zklamání? Andrej Červenka a Marek Balík, od nich jsme si slibovali mnohem víc.

Vás teď kromě klubových povinností čekají i reprezentační.

Přímo mě potkají až v létě, v červenci a v srpnu. Ale už teď se začnu o to zajímat. O detaily přípravy, o hráče, o programy. I když v hrubém plánu to máme už hotové. Období bude velice krátké, taky zavolám všem klíčovým hráčům, abych se dověděl, jak jsou na tom.

Budou reprezentovat Welsch, Bartoň, Veselý?

Se všemi jsem mluvil osobně. Luboš Bartoň mi řekl, ať s ním stoprocentně počítám, což je dobrá zpráva. Jirka Welsch řekl to samé, co loni. Zájem má, ale bude záležet, jak dopadne jednání o jeho dalším kontraktu. I s Honzou Veselým jsem mluvil a ještě se nevědělo, jestli půjde do NBA do draftu, nebo ne. Teď je zřejmé, že chce zůstat ještě minimálně rok v Evropě, tudíž ty šance se zvětšují. Mluvil jsem taky s Tomášem Satoranským, i ten je připravený na sto procent hrát. To je dobré, ale bude záležet na tom, jak budou vypadat po sezoně. Jsou zatížení dost a budou potřebovat odpočinek. Doufejme, že budou mít chuť reprezentovat. A jestli má šanci na národní tým někdo z Děčína? Největší určitě Pavel Houška.

Text a foto: Jakub Bond

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory