Chybí mi sluníčko, říká Heidi Janků

Rozhovory

Ikona

28. února 2010, 11.55 | Zpěvačka Heidi Janků je stálicí české pěvecké scény. Známe se hodně dlouho a vždycky, když se potkáme, máme si o čem povídat. Recept, jak to dělá, že tak dobře vypadá, jsem z ní ale nevymámila. Zdálo by se, že její život byla a je procházka růžovou zahradou, ale tak to není. Zažila několik karambolů. Například v jedenácti letech se musela vypořádat se smrtí maminky.

Právě ona pojmenovala Heidi po hrdince knížky Děvčátko z hor. Nedávno vydala Heidi nové CD a přiznala, že svůj hit Když se načančám, zpívá téměř na každém koncertě, protože si to diváci přejí.

V jakém období jsem vás zastihla?

V období neustálého odhazování sněhu (ze začátku mě to bavilo,ale čeho je moc, toho je příliš), období plesové sezony, která je letos náročnější o cesty a v období čekání na každý sluneční paprsek, protože bez sluníčka je mi smutno!

Natočila jste CD Heidisky, na kterém je pod texty pro mne neznámé jméno. Kdo to je?

Myslíte Adéla Hantl? Tak to jsem já. Hodně lidí mi radilo, ať si tam dám své jméno, ale protože je to moje textařská premiéra a já nejsem samožer, raději jsem šla cestou pseudonymu, který vychází z mého pravého jména. Heidi je zdrobnělina jména ADELHEID – takže Adéla a Hantlová je moje jméno za svobodna, proto Adéla Hantl.

Řadu svých příznivců jste překvapila odvážnými fotografiemi do pánského kalendáře, rozhodovala jste se dlouho, než nabídku na focení přijala?

To je na samostatný rozhovor. Jasně, že jsem se rozhodovala. V mém věku to nebylo jednoduché, dokonce se, poté, co jsem na to Jakubovi Ludvíkovi kývla, se ve mně něco zlomilo a já mu přišla osobně ohlásit, že do toho nejdu. Asi po hodině mne ale přesvědčil. Musím přiznat, že dnes jsem ráda, protože s výsledkem jsem spokojená.

Mnozí vám mohou závidět, vypadáte stále skvěle, máte nějaký recept?

Částečně to mám asi v genech a částečně je to přístupem k životu. V životě jsem zažila tragédie i karamboly, takže prkotiny neřeším a jsem věčný optimista. Neužírám se dalekou budoucností, řeším problémy, až nastanou. Nezastírám, že se taky ráda čančám. Zaplať pánbůh kosmetický průmysl vymýšlí stále lepší přípravky. Plastiku zatím žádnou nemám, ale pokud to bude v budoucnu nutné, začnu o ní uvažovat.

Vaše písnička Když se načančám, se stala evergreenem. Vzpomenete si, kdy jste ji zpívala poprvé?

Určitě to bylo ve studiu České televize, protože byla napsána pro hudební pohádku COŽ TAKHLE SVATBA, PRINCI. Přiznám se, že v době, kdy jsem ji natočila, jsem ji na jevišti nezpívala. Dělala jsem tehdy koncerty s kapelou a ta ji odmítla hrát. Bylo to úplně něco jiného, my jsme tenkrát na koncertech hráli novou vlnu s rockovým nádechem. Hitem se tato písnička stala až v 90. letech.

Nemáte občas s Ivošem (manžel Ivo Pavlík, hudebník) ponorkovou nemoc?

My už máme spíš opačnou nemoc, jsme jako siamská dvojčata a když se náhodou stane, že musím jet na vystoupení sama, jsem jak bez ruky. Už je to asi závislost, ale s tím už nic nenadělám. Nemůžu být dokonalá, každý máme chyby a závislosti, no a moje závislost se jmenuje IVOŠ.

Jdete z koncertu na koncert, jak se chráníte před bacily?

Už asi pátým rokem se nechávám očkovat proti chřipce, takže když na mě něco skočí, je to jen slabá viroza, které se zbavím během pár dnů. A používám antibakteriální ubrousky, které mám neustále u sebe a myju si s nimi nejen ruce,ale taky s nimi otírám mikrofony.

Co děláte, když je vám smutno?

Nechci to zakřiknout, ale mně moc smutno nebývá. Bývám spíš rozčarovaná a smutná z věcí kolem mě (politika apod.), ale vím, že s tím stejně nic nenadělám.

Kdybyste nebyla zpěvačkou, čím byste asi byla?

Tak to nevím. Otec ze mě chtěl mít inženýrku s matematickým zaměřením, ovšem zapomněl se občas podívat na mé výsledky ve škole. Maminka mě vždycky vedla k muzice, dokonce říkala, že chtěla být barovou zpěvačkou. Asi se to ve mně zakořenilo, protože já v baru jako zpěvačka začínala. Mám zpívání moc ráda a kdybych teď měla skončit, určitě bych nešla daleko od této branže.

Je něco, co vás v poslední době vzalo za srdce?

Moc mě potěšilo, že je mezi námi hodně lidí, co neváhají a pošlou peníze tam, kde je to potřeba. Mluvím o Haiti a finančních darech českých občanů, které se sešly na různých nadačních kontech. Je to krásné zjištění, že přesto, že se zdá, že žijeme stále víc uzavření do sebe, tak se umíme otevřít tehdy, kdy je to nejvíc potřeba.

PROFIL:

Heidi Janků

Povolání: zpěvačka. Narodila se 23.listopadu 1962 ve Vítkovicích ve znamení Střelce. Pochází z muzikantské rodiny. Její otec hrál na dechové nástroje a pozoun, matka na violoncello. Kromě zpívání umí Heidi hrát na klavír. Své první písničky nahrála s cimbálovou kapelou Lučina. Poté zpívala se skupinou Proměny, se kterou kdysi (pod jménem Majestic) začínaly například i Marie Rottrová či Věra Špinarová. V roce 1982 potkala muzikanta Ivo Pavlíka, se kterým od té doby žije.

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory