Jiří Kolbaba: Nejsilněji na mě zapůsobila Antarktida

Rozhovory

Ikona

17. února 2009, 20.15 | Jiří Kolbaba je původním povoláním grafik ve světě reklamy, nyní jeden z nejznámějších cestovatelů a fotografů v České republice, viceprezident českého klubu cestovatelů. V celosvětové kampani Keep walking byl zařazen mezi elitní skupinu cestovatelů a dobrodruhů. Fotografuje, píše, pořádá výstavy, besedy a diashow. Besedovat přijede 25. února do Mostu (ZUŠ F. L. Gassmanna).

Řada lidí zná vaše fotografie, poslouchá váš hlas v rádiu, navštěvuje vaše besedy, diashow, výstavy… Jak jste se k tomu všemu dostal?
Pracoval jsem v prostředí reklamy. Začátkem devadesátých let jsem založil firmu, kterou jsem zvolna opouštěl, protože jsem zjistil, že mě odváděla od toho, co mě bavilo – cestování. Koupil jsem si fotografickou výbavu a začal fotit, abych měl důvod běhat po všech těch zajímavých koutech světa. Těší mě pak, že na snímky jsou docela pozitivní reakce. Trochu se peru s psaním, ale snažím se pořádně naučit i to.

Kolik zemí jste procestoval?
Přes sto. Někde jsem byl déle, jinde třeba jen pár dní. Neustále si přitom konfrontuji svoji představu s tím, co skutečně vidím. Většinou zjišťuji, že skutečnost je lepší, než jsem čekal.

Uspokojuje vás tento život? Znamená to vzdát se pohodlí a dokonce i zázemí, které mají ostatní.Máte rodinu?
Rodinu v klasickém slova smyslu nemám, i když ženat jsem byl. Mám skvělého syna, který je mi spíše kamarádem a při podnikání snad i partnerem. Ale myslím, že zázemí mám. V pronajatém domku, kde i podnikám, mám sbírku cestovatelských trofejí, která mi připomíná všechny ty dobrodružné expedice a toulky po světě.
Do svého zázemí počítám pochopitelně i rodiče, sourozence, přátele a spolupracovníky, kteří mi pomáhají organizovat všechny ty výstavy, besedy a další projekty.
Česko mám rád a domů se vždy rád vracím.

Lidé si představují, že cestovat může jen ten, kdo má hodně peněz. Máte je?
Kdepak… spíše naopak. Naučil jsem se cestovat s malým množstvím peněz v kapse. Asie, Afrika a mnoho dalších oblastí jsou v denních nákladech daleko levnější než běžný život u nás. S některými projekty mi pomáhají marketingoví partneři, často jsou to kamarádi.
Možná je to někdy dobře, když ten, kdo cestuje, se netopí v penězích. Nutí ho to k většímu kontaktu s místními lidmi.

Jak se dá vytvořit diashow místech, kde jste byl třeba jen několik dnů? Není to málo času na to, abyste místo dostatečně poznal?
Vždy se rozhoduji podle toho, kolik mám pro svou besedu nebo i jiný pořad materiálu. Někdy se i za poměrně krátkou dobu dá poznat o životě tamějších lidí více než při dlouhodobém pobytu. Záleží na tom, jak na sebe necháme působit věci, které kolem sebe vidíme, s kým se potkáme, jak zkušeného máme průvodce, jakou čteme literaturu...
Netvrdím, že při krátkodobém pobytu poznám dané území dokonale, ale mnohé se dá nastudovat i po návratu.

Když mluvíme o cestování, nemohu se nezeptat na nejsilnější zážitek – ať už dobrý nebo špatný?
Já mám jen dobré zážitky. Nikdy jsem doposud nebyl přepaden ani okraden, ani jsem nemusel vyhledat lékaře. Někdy se sice dostanu do dramatických situací, ale spíše jde o nějaké nedorozumění, ta se pak vysvětlí a já na ty chvíle nakonec vzpomínám s úsměvem. Snad nejhůře mi ale bylo na Jamajce, kde na mě několikrát mířili zbraněmi. Ta země mě hodně překvapila. Ale i odtud jsem se dostal v pořádku. Avšak nejsilněji na mě zapůsobila Antarktida. Je to ještě takový panenský ráj, i když také toto místo se postupně mění.

Kdybyste si měl vybrat nějaké místo, kde byste chtěl žít, bylo by to…

V České republice.

A prozradíte, čím fotografujete?
Hlavně Nikonem 100F na diapozitivy, ty potřebuji na diashow. Vozím i širokoúhlý Voigtlander Bessa L. Skvěle vycházejí snímky z panoramatického Hasselblad XPan.
Fotím na profesionální materiál Fuji. Filmy si nechávám vyvolávat a snímky zvětšovat v profesionálních laboratořích. Filtr používám pouze polarizační.

Text: Iveta Janošová

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory