Díkůvzdání Lejly Abbasové - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

 

Děkuji, Keňo. Je to vlastně moje poděkování zemi, která mě zásadně ovlivnila. Půlrok, který jsem tam před sedmi lety strávila, mě výrazně formoval. Fond se snaží pomáhat dvanácti projektům - školám, sirotčincům, zemědělským projektům a podobně. Jedním z nich je například výroba tradičních košíků, nad níž má patronát velvyslankyně České republiky Gita Fuchsová, která to vymyslela. Košíky v Keni pletou takové staré babičky a tady v Čechách si je koupí jiné ženy, čímž vlastně pomohou těm z Keni vydělat si na obživu. Jedna z prvních, která si takový košík koupila, je Dagmar Havlová. Další projekt například pomáhá dívkám, které utíkají před ženskou obřízkou. Snaží se jim najít ubytování u spřízněných lidí, eventuálně sehnat sponzory na studia. Součástí projektu je kadeřnictví, kde dívky získají základní kvalifikaci v tomto oboru a díky tomu šanci na pracovní uplatnění. Od roku 2002 pomoc využilo víc než sto dívek.

 

 

Asante Kenya se věnuji jen s jediným kolegou Patrikem, který koordinuje činnost v Keni. Bez něj by se to nedalo zvládnout. Ale daleko víc práce mi zabere projekt Medela (latinsky pomoc). Na něm pracujeme ve čtyřech. Myšlenka vznikla při náhodném setkání s Helenou Houdovou v Nairobi. Na začátku byl kalendář z fotografií dvanácti úžasných žen, který nafotil Jan Saudek. Byly tam například Eva Holubová, Ivana Chýlková, Olga Sommerová, Tonya Graves, Martha Issová a řada dalších. Výtěžek z jeho prodeje pomáhal projektům v Čechách, Peru, Guinei a Kambodži. Z toho pak vznikl projekt Medela, který má díky účasti známých osobností velký potenciál oslovit lidi. Medela vždycky na určité období, obvykle rok, vybere čtyři projekty, které podporuje.

 

 

Jsou to příběhy ze zemí, které letos podporujeme. Pohádky jsme natočili přímo v Guatemale, Čečně a Keni v tamní řeči na diktafon, pak se převedly do angličtiny a z té do češtiny. Do finální podoby je převyprávěli Jiří Dědeček a Petr Jarchovský. Každou z nich ilustroval jiný výtvarník. Jedním z nich je například  Tomáš Císařovský, který je také autorem obálky. Originální ilustrace se na křtu vydražila za třicet dva tisíc. Ke knížce patří i CD s pohádkami přepracovanými do rozhlasové podoby, kdy jim propůjčili své hlasy přední herci. Všichni, kdo se na knížce podíleli, pracovali bez nároku na honorář.

 

 

Medela Cup je zase sportovně - charitativní projekt, který je obvykle přidružený k nějaké už existující sportovní akci a jehož se zúčastní známé osobnosti. Takže ty právě letos v Pardubicích „projely“ cílovou rovinkou na dřevěných koních pomalovaných významnými českými výtvarníky. Koně se poté, co budou zhruba do Tří králů vystaveni v obchodním centru Smíchov, vydraží. Chybět u toho nebude ani čtení pohádek a autogramiáda.

 

 

To mě vždycky tak popadne a přednesu to holkám, s nimiž na Medele spolupracujeme. Jim to vždycky připadá náramně vtipné do chvíle, než na tom začneme pracovat a začnou nám docházet síly. Výsledek je ale vždycky práce nás všech.

 

 

Je to čím dál těžší. Zejména lidé z města jsou jakoby otupělí přetlakem informací, které se na ně hrnou ze všech stran. Přesvědčila jsem se o tom, když jsme prodávali kalendář, o němž jsem mluvila. Bylo to dost exkluzivní dílko, stál tisícovku a zasílali jsme ho na dobírku. Devadesát pět procent objednávek bylo od lidí z malých obcí.

 

 

Vím, na co narážíte. Není nic jednoduššího, než si založit nadační fond, dostat od někoho sto tisíc, někomu je předat a nechat se u toho vyfotit. Ale to Medela nedělá. Tam je pomoc koncipovaná úplně jinak.

 

 

Škola se staví v západní Keni v oblasti Rongo. Celý projekt vede stará paní, která neumí ani svahilsky, mluví jen místním jazykem. Dala dohromady skupinku žen, společně si pronajaly pozemek a na něm zřídily školičku. Byly tam jen dvě třídy, děti seděly na zemi, psalo se na zeď a chyběly jakékoliv pomůcky. Nejdřív jsem jim nakoupila učebnice a vybavení tříd a teď se mi podařilo sehnat sponzora FM Group a zorganizovat stavbu školní budovy. Když všechno vyjde, tři třídy by měly být funkční do konce roku.

 

 

Nikdy jsem si nedovedla představit, že budu v pořadu Sama doma. Ale teď mě to ohromně baví. Rozumíme si s Ester Janečkovou, s níž jsem ve dvojici a je tam skvělý tým. V Óčku se zase na pořadu Česká KIT KAT hitparáda podílím i jako tvůrce, píšu si scénáře, dělám dramaturgii, vymyslela jsem si sekci pro mladé talenty Výtah. V obou pořadech mi je dobře.

 

 

Moderátorka už mi tak nějak pod kůži vlezla, v posledních letech je to můj hlavní zdroj obživy. Sama bych se však nazvala nejspíš „holkou pro všechno“. Vždycky jsem fungovala napříč všemi zaměstnáními a i v nadační činnosti dělám prostě to, co je potřeba. Přiznám se, že nemám ráda slovo charita. To, co děláme, nepovažuji za charitu, ale za přirozené lidské chování. Když se člověk má dobře, tak by se měl také podívat kolem sebe, jestli se mají slušně i ostatní.

 

 

Abych řekla pravdu, odpočívat není moc kdy. Veškerý svůj volný čas trávím v Keni. Ale i to je pro mě vlastně odpočinek, i když práce tam je docela náročná. Když musím objet všech dvanáct projektů Asante - a tam osm set kilometrů není žádná vzdálenost - je to záběr. Ale aspoň si tam na chvíli přeformátuju hlavu na něco jiného. Taky na cestách hodně čtu. Vždycky jsem byla velký čtenář, ale teď na to není čas. Miluju čtení, filmy a hlavně mě nabíjí příroda. Taky jsem vášnivý houbař, takže houbaření. Chata. Afrika. A kamarádi. To jsou mé „výpusti“. 

 

Text: Zuzana Janotová

 

Foto: archiv TV Nova