Mazaný Václav Marhoul točil v poušti

Rozhovory

Doprovodný obrázek

15. listopadu 2008, 13.30 | Nový Bor | Václav Marhoul působil v FS Barrandov jako asistent produkce. V roce 1986 z Barrandova odešel a věnoval se produkční práci pro společenství Pražská pětka. Na podzim 1986 uvedl na jevišti Divadla Sklep ve své produkci a režii vlastní hru Mazaný Filip, podle níž natočil v roce 2003 stejnojmenný film. Příběh Mazaného Filipa je zasazen do prostředí města Los Angeles v roce 1937. A protože miluje historii, je jeho další snímek z doby válečné. Tobruk se natáčel v poušti v Tunisu.

Váš první film „Mazaný Filip“ byl z úplně jiného prostředí a navíc byl detektivní, Tobruk je válečné drama. Proč jste zvolil právě tohle téma?

Když jsem natočil Mazaného Filipa, tak si všichni mysleli, že budu točit komedie a teď si pro změnu všichni myslí, že budu natáčet filmy válečné. Můžu říct, že můj další film nebude ani jedno ani druhé. A já jsem si tenhle příběh vybral jenom proto, že jsem si přečetl knížku, která se jmenuje „Rudý odznak odvahy“ od Stephena Cranea a kdybych si přečetl úplně jinou, tak jsem mohl natočit něco úplně jiného. Ale ta knížka mě tak strašně emotivně vzala a tak mě strašně inspirovala, že jsem se rozhodl podle ní natočit film.

Je příběh podle skutečné události?

Tři roky jsem studoval historii a scházel se s různými veterány. Byl jsem i ve Vojenském pražském archivu a četl jsem všechny zápisy z fronty, takže řekněme, že je to takový mix, kdy něco tedy skutečně z reality vychází.

Kdy a kde se děj odehrává?

Ten příběh se odehrává za občanské války v Americe Sever proti Jihu, což není naše historie, a tak jsem se čistě teoreticky a pragmaticky dopracoval k úvaze, že to musí být o československých vojácích za druhé světové války. A zvolil jsem si ten jedenáctý prapor východní, co bojoval v Sýrii a Africe, prostě protože byl nejvíc zapomenutý a těmi komunisty jako by vygumovaný z paměti národa a taky kvůli poušti. Ta poušť sama o sobě je velmi výtvarná a inspirující i pro mě, takže takhle to vlastně celé vzniklo.

Jak dlouho jste v poušti natáčeli?

My jsme tam přijeli v srpnu a odjížděli v listopadu 2007. Poušť byla naprosto úžasná, moc se mi tam líbilo a hrozně mě to tam i bavilo, včetně samotného natáčení.

Kolik tam bylo stupňů?

Nejvíc jsme měli 53 stupňů Celsia ve stínu, ale ke konci už jsme měli přes den jenom patnáct a v noci nebo nad ránem bylo na nule nebo plus jeden.

Herci prý spali přímo na poušti ve stanech….

Já jsem chtěl, aby byli co nejmíň tknutý tou civilizací a aby se to v tom filmu pozitivně projevilo. Já prostě jinými slovy nechtěl, aby ti herci něco předstírali, nebo aby něco hráli. Chtěl jsem, aby to byl jejich osobní prožitek. Aby to prožívali a ne předstírali.

Museli jste mít zvláštní povolení pro natáčení v poušti?

To se řešilo měsíce a měsíce… Naštěstí je to Tunisko docela profilmovaná země, takže jsme nebyli první ani poslední štáb, který tam natáčel. Povolení jsme samozřejmě potřebovali. Dokonce speciální. Oni tam nemají dobové zbraně, nebo techniku, nebo výbušniny, které jsme ve filmu použili a tak jsme si to museli donést a potřebovali i na tohle povolení. Všechno to samozřejmě trvá, ale jde to.

Byli jste tam tři měsíce, nestýskalo se vám po rodině?

Někdy fungoval mobil a někdy jsem s rodinou hovořil přes skype. Ovšem to šlo pouze jednou týdně, protože přes týden jsme byli na poušti a na hotel jsme se dostávali jen na víkend.

Text a foto: Lucie Sinková