V Mongolsku se loví s pomocí orlů, učení začíná ve 13 letech

Zvířata

zdroj: svidensky.com

Ölgí (Mongolsko) | Rodiny Kazachů kdysi migrovaly mezi Kazachstánem, Ruskem a Mongolskem a lovily menší zvěř s pomocí ochočených orlů. Po pádu komunismu se zavřely hranice a tito lovci se usadili v...

západním Mongolsku. Udržují tradici přecházející z generace na generaci nikoli kvůli turistům, jak je tomu v Kazachstánu, ale protože je nedílnou součástí jejich života. Jsou zřejmě poslední komunitou na planetě, které náleží označení orlí lovci, píše na své webové stránce Asher Svidensky, který se vydal život těchto lidí zdokumentovat.
    Postupoval podle plánu, najal si řidiče a tlumočníka a vydal se za rodinami lovců. Pořídil kvalitní fotografie mužů vyjíždějících na koních s orlem na paži. Ale to vše už nafotili jiní.
    Svidensky chtěl do svého příběhu dostat něco z moderního, rodícího se Mongolska, které vyrůstá na pradávné tradici. Zamířil proto do Ölgí, do hor poblíž ruské hranice a v této nádherné krajině našel třináctiletého Irku Bolena. Jak káže zvyk, ve 13 letech má syn dost síly na to, aby se mohl začít učit technice lovu. Kazaši říkají, že existuje tisíc způsobů výcviku orla a každá rodina používá svůj vlastní. Irka se ten svůj učil od otce na svazích nádherných hor. Výuka trvá pět let. Pak musí mladý muž podniknout samostatný lov a titul orlí lovec získá jen tehdy, je-li úspěšný.
    Nedaleko Ölgí pak Svidensky narazil na Bachaka Birgena. Jeho otec porušil tradici, a když bylo chlapci osm let, rozhodl, že je dost silný na to, aby začal s výcvikem. A proto se Bachak stal lovcem už ve 14 letech a je nejmladším v této profesi v Mongolsku.
    Kazaši většinou své pomocníky vybírají z hnízd. Volí samičky, jelikož dorůstají větší velikosti, v dospělosti mohou vážit i sedm kilogramů s rozpětím křídel až 230 centimetrů. Krmí je, za chladných mongolských nocí je drží v teple a učí je lovit. Po osmi letech "služby", na jaře, je vezmou do hor a na útesu zanechají poraženou ovci jako dárek na rozloučenou. Pak orla propustí do divočiny. Zajistí mu tak návrat do přírody a také možnost založit rodinu a vychovat příští generaci. Kazaši v této harmonii žijí staletí.
    Svidenskému po zdokumentování osudů dvou chlapců zbyl čas i peníze, ale nestál už o další chlapecký příběh. Dozvěděl se, že orlí lov je vzhledem k tvrdému klimatu a obtížnému terénu mužská záležitost. Přitom ale také zjistil, že 70 procent obyvatel, kteří prošli školami, jsou ženy, a že ženy vedou mnohá vzdělávací zařízení. Není tedy možné, že se na ženská ramena přesune i lovecká tradice?
    Odpověď na tuto otázku našel v podobě Ašol Pan, dcery zkušeného lovce z kraje jižně od Ölgí. Dívka byla dokonalá. Beze strachu držela na ruce velkého orla a radostně ho hladila. Na otázku, jaké to je hledět na dceru stojící na skále, vypouštějící orla do vzduchu nebo ho přivolávající zpět, otec odpovídá prostě: "Velmi dobré." "A neuvažujete o tom, že ji budete učit? Stane se první ženou v Mongolsku, která bude lovit s orlem?" tázal se dále Svidensky a očekával jednoznačné "ne". Místo toho se otec zamyslel a řekl: "Možná."
    "Ještě před dvěma lety byl nositelem naší rodinné tradice můj nejstarší syn. Jenomže pak ho vzali do armády, teď je důstojníkem a k lovu se asi nevrátí. Už nějakou dobu uvažuji o tom, že bych to naučil ji, ale neodvážím se toho, dokud mne o to sama nepožádá. Když to udělá, přijeďte příští rok na slavnost a uvidíte ji v sedle s orlem místo mne," říká otec.
    Kazaši loví hlavně v zimě, kdy teploty mohou spadnou až na minus 40 stupňů Celsia. Lov začíná vystopováním menší zvěře na koních v kopcích, z nichž je vidět na kilometry daleko. Lovci jsou většinou ve skupině a jakmile spatří lišku, otočí se směrem k ní a vypustí orla. Pokud ji jeden nezabije, je vypuštěn další. Orel nikdy není plně pod kontrolou a výsledek vždy závisí nejenom na tom, jak je ochočen, ale i na přírodě samotné.

Zdroj: bbc.co.uk

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zajímavosti

» Zvířata