Bývalý ošetřovatel Ždánský: Tatu byl jako syn, je to strašné

Zvířata

zdroj: archiv Metropolu

PRAHA | Velkou bolest cítí Marek Ždánský po tragédii, kdy se v pátek na rozpleteném laně v pražské zoo oběsil pětiletý gorilí samec Tatu. Jeho bývalý ošetřovatel zavzpomínal na svého svěřence, popsal, jestli šlo neštěstí zabránit, a zmínil také možné důsledky úmrtí pro gorilí skupinu.

Jak vás zasáhla páteční tragická událost v pražské zoo? Jak na vás dolehla?

Je to strašné, to je jak syn. S Mojou to byly nejkrásnější okamžiky za těch 15 let v zahradě, co jsem tam byl. Moju jsem navštívil nedávno, ta je šťastná. Bohužel, Tatuovi zbýval už ani ne rok do toho, aby zahradu opustil a založil si někde svoji rodinu. Začal dospívat. Stala se ale tato tragédie.

Na druhou stranu se musí říct, že se to stává. Stalo se to i v Americe, kdy gorily také rozpletly lano a oběsily se. Tragédie jsou. Tragédii jsme tenkrát v Praze předešli, když se topila Moja. Ležela ve vodním příkopu, gorily byly ve výběhu. Tehdy jsem tam pro ni skočil já. Riskoval jsem, že jsem mezi gorily vlezl. Teď ošetřovatelé mezi ně nevlezli, když sameček visel na laně. To je ale jasné, protože by riskovali a v tu chvíli nebylo ještě jisté, jestli žil, nebo už dávno nebyl mrtvý.

Je to náhoda. Ošetřovatelé určitě za nic nemůžou. To je bohužel takhle dané. Jsou to nebezpečná zvířata, takže k nim nejde přiskočit hned.

Lana jsou známá tím, že nebezpečí u nich samozřejmě je. Ale to by zvířata nemohla mít vevnitř nic. Stalo se totiž, že gorila lezla po stromě, spadla, zlomila si vaz a byla mrtvá. Takže náhody zkrátka jsou.

Mám teď desítky telefonů. Lidé v nich hodně obviňují zahradu. Ale zahrada je v tom nevinně. Nedá se tomu předejít, zvířata by musela být v holých stěnách, po boji je každý chytrý. Zvířata dostala přesně to, co potřebují a co mají. Co se stalo, je náhoda, je to smutné a tragédie, pro mě i osobní. S Mojou to je jak moje dítě.

Co myslíte, že může taková tragédie udělat s gorilí skupinou?

Viděl jsem několik skupin, kde zvíře umřelo. Dokonce ho nechávali v některých zahradách chvíli schválně (s nimi), aby viděli reakci skupiny.

Skupina ho bude teď určitě hledat. To znamená, jako by ze zahrady odešel. Jako tenkrát odešla Moja. Tehdy to ale bylo jednodušší, protože když Moja odcházela do jiné zahrady, Kijivu se narodilo další mládě. Zvířata najednou měla něco nového a mohla přes to psychicky přejít rychleji. Teď to bude horší. Budou ho hledat, ke všemu na něj byla Kamba hodně fixovaná. Ona měla Moju ráda, ale Tatuška vychovávala od malička jako babička. Měla ho vysloveně jako dítě. Pro Kambu to bude po Moje další rána.

Medifax: Co by v tuto chvíli pomohlo? Co by se podle vás mělo stát?

Pomohlo by, kdyby se všichni kolem chovali normálně. Život jde dál. Skupinu by neměl nikdo zbytečně stresovat, například televizní štáby v zázemí. Nejlepší by bylo chovat se, jako by se nic nestalo, ono se to řekne takhle jednoduše. Skupina se s tím vypořádá vnitřně sama.

Většinou se stává, když takhle přijde samice o mládě, že hodně rychle naskakuje do cyklu. Kijivu s tím problém nemá, může se stát, že by mohla teď zabřeznout daleko dřív, než se předpokládalo. To se někdy stává, nevím, jestli tohle bude ten samý případ. Samice, která přijde o mládě, většinou častěji svádí samce.

Před časem z pražské zoo odešlo kromě Moji ještě jiné mládě, Tano, do Německa. Kdyby se vrátilo zpátky, byla by to cesta, nebo je to v tuto chvíli nesmysl?

Myslím si, že toto mládě je ještě malé na to, aby se dávalo zpátky do skupiny. Tatu už byl samostatný, Kijivu ho neměla tak, že by ho vychovávala úplně malého. Teď má Kijivu ještě Kiburiho, který je sice větší, ale stále se o něj stará víc jako máma. Tatu už byl úplně jako samostatná gorila. Myslím si, že je ještě brzo na to, aby se mládě vrátilo. Záleží ale na tom, jak se rozhodne evropský koordinátor chovu s vedením zahrady.

Tématické zařazení:

» Zvířata