Rozhovory
Ikona
Ikona
23. června 2009, 16.24 | Hudební a životní cesty bývají nevyzpytatelné. U Petra Bendeho se obě tyto trasy propojily s Ostravou. Zde tento muzikant, který na sebe upozornil stříbrným místem v pěvecké soutěži Česko hledá SuperStar 2005, našel jednak optimální rodinné zázemí a také ideální podmínky pro skládání nových písní. Třetí studiové album z autorské dílny Petra Bendeho by se mělo objevit ještě letos.
V Ostravě jste se nenarodil, nicméně jste se do tohoto města přestěhoval. Jaký na vás místní lidé dělají dojem, pokud by jste je srovnal s těmi, se kterými se setkáváte v Praze nebo ve vašem rodišti na jižní Moravě?
Pocházím z Újezdu u Rosic, což je vesnička nedaleko Třebíče. Je to velmi vstřícný kraj, kde se všichni znají a jakoby bydlí pospolu. A pokud bych to porovnal s Ostravou, kam jsem se přestěhoval kvůli své ženě a kvůli naší rodině, tak mě příjemně překvapilo, jak Ostraváci drží pohromadě. Navíc Ostrava je v porovnání s Brnem a v podstatě i s Prahou multikulturní město. Zde ty hudební kluby a živé hraní funguje daleko lépe než v jiných městech.
Jaké ostravské, respektive regionální památky na vás nejvíce zapůsobily?
Přiznám se, že v tomhle směru mě toho ještě hodně čeká. Do svého ostravského bydliště přijíždím většinou po koncertech a podobných akcích, takže na výlety do okolí nezbývá moc času. Nicméně takový Slezskoostravský hrad je skutečně parádní a vkusně zrekonstruován. Vícekrát jsem zde vystupoval, a podle mě je to opravdu skvělé místo ke koncertování.
Momentálně připravujete nové album. Kdy pravděpodobně spatří světlo hudebního světa a proč nevyšlo dříve?
První dvě desky vyšly s odstupem jednoho roku. Pak jsem si záměrně dal pauzu. Materiál na desku raději vybírám z vícero písní. U každého z prvních dvou alb jsem měl k dispozici třicet skladeb, a teď tomu bude obdobně. Navíc jsme hodně koncertovali, a těch vystoupení bylo tolik, že na vymýšlení nových věcí a na zkoušení nebylo tolik času. Myslím si, že dva a půl roku mezi studiovými nahrávkami není zas tak dlouhá doba. Věci, které postupně vznikaly, dospěly, a také jsme se vrhnuli jiným zvukem. Zkoušíme nové studio, protože se chceme posunout dále. Album vyjde zřejmě letos na podzim nebo začátkem příštího roku.
V jakém duchu se ponese vaše třetí studiová deska? Půjde o sázku na jistotu, nebo budete spíše riskovat, a představíte svým fanouškům nové postupy, kterými jste se dosud neprezentoval?
Já v podstatě vždy riskuji. Poslouchám kvantum rozličné muziky, což se do mé tvorby promítá, proto má deska nikdy nebyla vedena jedním hudebním směrem. Momentálně se nacházím v takovém akustičtějším rozpoložení s rázným spodkem, přičemž se vracím ke starým nástrojům, jako jsou piána značek Fender-Rhodes nebo Ludwig, prostě poctivý zvuk. Chtěl bych využít těchto starých zvuků, a proto ve zlínském studiu u Petra Vavříka a Ivoše Viktorína točíme přímo na pás. Je to nejstarší způsob nahrávání, a to bez možností oprav nebo počítačových úprav. Velmi mě to baví, protože tím se ta naše muzika stále vyvíjí.
Myslíte si, že se do vašeho nového alba promítne pověstná ostravská syrovost?
Je pravda, že většina věcí vznikala v Ostravě v takovém mém domácím studiu. Je tedy pravděpodobné, že se tato skutečnost podepíše na celkovém vyznění alba. I to, že kromě zmíněného akustického rozpoložení preferuji řízný a rázný spodek, tedy důrazné bicí s basou, by mohlo souviset s Ostravou.
Budou na albu nějací hosté?
Hlavním hostem, se kterým jsem natočil jednu věc, je Dara Rolins. S kamarádem Pavlem Helanem jsme napsali takovou pseudo lidově-rockovou píseň, která vypadá jako pokračování mé skladby z prvního alba Nad horů svítá. Jedná se o spojení lidových nápěvů s tvrdším základem, takže jsem hledal slovenskou zpěvačku, přičemž mě napadla Dara, se kterou se znám dlouhou dobu. Líbilo se mi, jak ona slovensky zpívá, a navíc mi vyhovuje, že se pohybuje v úplně jiné hudební oblasti. Musím říci, že Dara vložila do té skladby úplně jiný vjem a celkově to vyšlo naprosto skvěle. Bude to také první singl a k písni vznikne i videoklip.
Neuvažujete o anglické verzi některých písní?
Když já mám velmi rád češtinu. Jsem takový češtinomol. Myslím si, že u anglických textů se ztrácí pro české posluchače takové to pověstné české kouzlo. Samozřejmě že kromě českých kapel poslouchám také zahraniční skupiny, které zpívají anglicky, nicméně u svých skladeb preferuji češtinu, takže zatím zůstaneme u českých textů.
Hrajete na spoustu nástrojů. Vzpomněl by jste si ovšem na nějaký nástroj, na který zatím hrát neumíte, ačkoliv jste se o to už pokoušel?
Už léta se snažím hrát na saxofon, ale pořád se mi to nedaří. A obávám se, že se mi to už ani nepodaří, protože na tento nástroj jsem měl začít hrát mnohem dříve. Ale umět na něj hrát by mě bavilo, protože zvuk saxofonu miluji. To samé platí také pro housle. Od kluků z cimbálové muziky Grajcar, která s námi absolvuje vánoční koncerty, jsem na Vánoce dostal právě housle, ale zatím na ně nedám ani tón. Mám je doma, ale stále si s nimi moc netykám.
Jakou náladu musíte mít, aby jste se pustil do komponování nových písní?
Jakoukoliv. Potom je však otázka, zda vznikne atmosférická nebo pozitivní záležitost, případně něco mezi tím. Spíše však preferuji pozitivní atmosféru, když panuje dobrá nálada. A je jedno, zda jsem v Ostravě, kde je mnoho inspirativních míst, nebo zda tvořím u rodičů na zahradě. Každopádně momentálně je mou největší inspirací můj syn.
Čím byste se živil, kdyby jste nebyl muzikantem?
Kdysi jsem pracoval jako obchodní zástupce, přičemž jsem nabízel různé artikly. To mi docela vyhovovalo. Měl jsem volnou pracovní dobu, takže jsem se zároveň mohl věnovat muzice. Tenkrát jsem totiž působil snad v pěti kapelách. Asi bych se tedy poohlížel po něčem podobném, co by mě příliš nesvazovalo tím, že bych se musel někde hlásit třeba v šest ráno a pak bych musel na jednom místě vytrvat do půl třetí.
Za jakých okolností by se Petr Bende vzdal sólové kariéry a přijal by vedlejší roli v nějaké slavné kapele, nebo u nějakého slavného interpreta?
Musím se přiznat, že jsem už přemýšlel o mnoha projektech, které by se daly realizovat. Každopádně bych do nich vstupoval jako bubeník, a rozhodně bych v nich jen občasně zpíval, a nejraději ani nehrál na kytaru. A koho bych oslovil? Určitě by to nemuseli být žádní slavní a známí muzikanti, ale důležité by bylo, aby nás to bavilo a jako celek by to fungovalo. Ostatně v této souvislosti můžu poznamenat, že s kamarádem a písničkářem Pavlem Helanem plánujeme projekt, v rámci kterého zazní ve folkové úpravě mé a jeho písničky. Ještě nás bude doprovázet violoncello. Půjde o velmi akustické provedení našich skladeb.
Text: Petr Bidzinski, foto: Jiří Zerzoň
Nejčtenější články v rubrice
Anketa
Souhlasíte s přijetím eura?